Vyběhati
Vyběhati; vyběhnouti, ul, utí; (zastr. vy- běci, vyběhu), běhl, žení; vybězeti, el, ení; vybíhati, vybíhávati, vyběhávati, vyběhovati = během vyjíti, aus-, herauslaufen; strměti, vor- laufen, vorspringen; obnášeti, činiti, sich belaufen; vytéci, ausfliessen, auslaufen; obě- hati, obstarati, opatřiti, belaufen, laufend verrichten; během unaviti, durchs Laufen er- müden; se = dosti běhati, sich auslaufen, genug laufen; unaviti se, sich ablaufen, sich matt laufen; během se občerstviti, sich aus- laufen; během ujíti, entrinnen, entlaufen, entgehen. Jg. = abs. Až mne zavoláš, vy- běhnu. Us. Vybíhá trám, dřevo (strmí z ně- čeho ven). Us. Řeka vybíhá (přetéká). V. Čas vyběhne. D. Hrách (přezralý) vyběhl (= vypadal, fiel aus). Us. Klš. Vyběhlo zatím půl třetího sta let. V. — co: peníze, si almužnu. Us. — koho: koně (během unaviti). Bern. — odkud (proč). Na jeho hlas z domu vyběhl. Us. Ven ze sebe vybíhá. Kom. Voda z nádoby děravé vybíhá. Kom. Vyběhl sy- neček z choja, vítaj Aničko moja; To Cve- čkovo péří dolů vodů běží, zastav ho, Aničko, vyběhna ze dvéří. Sš. P. 234., 399. Co chvíla z domu vybíhala. Mor. Šd. Stranování ono z kolejí nauky křesťanské a jednoty víry v rozštěpy a rozmíšky a rozbroje nevybíhalo. Sš. I. 155. Všichni takměř lidé ven z sebe vybíhajíce ve světě, čím by mysl kojili, hledají. Kom. Myši vyběhly z svých skrýší. BO. — proč. Aby měštěníné, kteříž sú proto a pro strach mnozí vyběhli, zase do města sie navrátili. Arch. I. 213. — jak. Vyběhla bez kytlice. Sych. Zdá mi se, že by jeden po druhém byl vyběhl. Hus III. 285. Z miery vyběhnouti. Št. Kopí v ostrý hrot vybíhá. Us. — komu. Mohl jest dělati a vyběhati sobě. Hus II. 242. Dej pozor na mlíko, aby ti nevyběhlo, neyykypělo. Us. Dch. — s čím. Mynářka vyběhla s velikú lopatú, zabila babulku (krávu) pěkně dubenatú (gefleckt). Sš. P. 538. S čímžby člověk vyběhl, to jest jeho, a což by na dědině ostalo, to jest... Půh. II. 58. — kam (s čím jak): na ulici, Us., na moře s pěti koráby. L. V. na lov. Sych. Nepřítel vybíhá až k městu. Us. Z le- žení do okolních krajin na lov v. Sych. V. do zahrady. Na horu vyběhla, okénkem vyhledla; kavky-li letíja, či Turci běžíja?; Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že, jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá (vybije). Sš. P. 125., 705. Prasata vyběhly na dvůr, na zahradu. Us. Tč. Vyběhnu ven až pod jednu vrbu. NB. Tč. 105. Ve své jsa Bůh zavřen velebnosti vyběhl jest vší věcí nad náš rozum. Exc. — nač. Vyběhlo to na 100 zl. (činilo to). Us. — (co) kudy. A dům vyběh oknem ven. Er. P. 15. Židé všechno po vesnicích vyběhají. Ros. — si co v čem. V závodech si něco v. (běháním získati). D. — s infinit. Deti moje, mohly byste, povedá, vybehnút dač zastreliť. Dbš. Pov. I. 2. — se. Vz na hoře. Hodně jsme se vyběhali. Vyběhal se, proto dobře spí. Us. Šd. Kděže si sa ty tu vybehala (jaks sem přišla) ? Němc. VII. 244. Vyběhal se zámek (otvíráním otřel, spotřeboval). L. — se komu (během ujíti). Utrhačům se ani duchovní nevybíhají. Lom. — se v čem. V řečech i skutcích žádný se jim vyběhati (ujíti) nemůže. Br.