Výběžek
Výběžek, žku, m., der Ausläufer, Vor- sprung, die Spitze. V. kopce slove brdo. Tč. exc. Ta výspa má ostrý v. Us. Dch. Odvětví výbežků karpatských. Ddk. V. 228. V. stavby. Dch. V. hory, odstřelek, pobočník, výpustek. Š. a Ž. V. říše (jako Dalmacie). Kř. Stat. 4. Českomoravská výšina táhne se s výběžkem k Drahanům; Hřbet západní jest v. výšiny u Drahan; Pohoří táhne se zde na 30 mil s nesčíslnými v-ky; Hrady byly na příkrých v-cích horských nebo na ostrovech a mezi řekami vystavěny. Ddk. IV. 125., 126., 128., 212. (Tč. ). — Dva krátké v-ky dogmatické. Sš. II. 150. (Hý. ). V. do moře. Balbi. V. u sloupů. Vz Vlšk. 8. — V. v rostl. = výrostek, větev na zem pro- střená a z uzlů vedlejší kořeny a pupeny vyhánějící, der Ausläufer. Kk. 23. Vz Šlahoun. Schd. II. 185., Slb. XLVII., Kk. 23.