Vybiti
Vybiti, biji, bij, (v obec. mluvě: vybí), bije (íc), il, it, itý; vybíjeti (na Slov. vy- bíjati), vybíjej, el, en, ení = vytlouci, aus-, herausschlagen; násilně otevříti, einschlagen, ausbrechen; bitím vypuditi, vyhnati, heraus- schlagen, heraustreiben, herausdrängen; dě- ravým učiniti, löcherig machen, austiefen; vyryti, abdrücken, ausprägen, prägen; bije vystíhati, ausschlagen; vymačkati, auspres- sen; čechrati, die Wolle schlagen, kardet- schen; bitím spotřebovati, způsobiti, durchs Schlagen machen, hervorbringen, bewirken; uprati, sbíti, aus-, durchprügeln; pobiti, alle völlig wegschlachten, todtschlagen, ausrotten; se, sich durchschlagen, befreien. Jg. — abs. Hodina vybíjí. Hodiny nemohou vybiti. Vy- bila tvoje hodina (čas tvůj přišel). Us. — co, koho: hřeb; někoho (vytlouci); domy, vsi, města atd. = pleniti, Cyr., Háj., Dal., V., D., Skl. 26. Často vybíjely mě. Ž. wit. 128. 1. A ona vezme metlu a vybije ho ven. Dbš. Pov. I. 17. Kostel vybil, z něho věci sebral. Mtc. 1882. 76. Luza vybíjela domy. Us. Dch. V. díru, Šp. vosk (pressen, ziehen), Dbš. Obyč. 100., kondensator. Čs. math. X. 223. Nehaž kamenem, vybiješ okno. Slez. Šd. V. cihly, formen. Slez. Sd. Vybili mlýn v Božejově a co jsú tu vzali, to jsú všecko strávili u Petra. Tč. 2. Když jsú k tomu mlýnu přišli, nemohli jsú pro psy k němu přístupu jmieti, aby jej vybili a tak jsú zasě odešli. NB. Tč. 113. I vybíjeli jsú listy fa- lešné praviece, by to byl papežóv interdikt. Arch. III. 293. Vybíjel muoj duom. Půh. II. 475. Pěchota vybila klášter sedlecký. Dač. I. 250. V. důl = vykopati, L., axamit, Ros., obrazy (vyrážeti, vyrývati), L., dílo (vyvýšiti), V., olej (vytlačiti), koukol, Jel., vlnu (čechrati, česati). Us. Všecky hřebíky vybil (spotře- boval). D. Všecky vybil = pobil. Bern. — co, koho, se odkud: hřeb z prkna, Us., dno ze sudu, Zlob., někoho ze želez (vysvo- boditi). Vrat. Někoho z domu (vyhnati). V., Ros. Někomu Děco z hlavy v. (vymluviti). Us. Něco z dítěte v. (bitím způsobiti). Us. Ze zástupu se vybil (prodral), Troj., z dluhů. V. Chce Hrdibona z jeho domu vybiti a jeho šacovati. Tč. 23. Poněvadž Mikuláš branný Václavovi jistce jeho dlužníka z rukú vybil... NB. Tč. 19. Lebo som už všetky čertovské figle z něho vybil. Dbš. Pov. I. 534. Od stola ho vybil (vyhnal). Ehr. 13. — co komu. Pych mi učinil chtíc mi dědinu v., Frevel 267 am fremden Gute. Půh. II. 498. Kolikrát mně vybila! Us. Šd. Ja kdyby mne všeci bili, přece by mě nedobili, já su synek je- diný, vybiju všem z dědiny. Sš. P. 570. Všem truhly vybili. Let. 27. Máslo, sýry i jiné domovité věci, jim pokoje vybivše, pobrali. Arch. IV. 91. Člověka mě vybili; Našemu člověku vybili dvéře a zámky. Půh. I. 243., 183. Cf. Mtc 1878. 58. V. někomu zuby, oko, okna. Us. Vybili mu, co se do něho vešlo. Sych., Dch. Cf. gécnút, gécat, géc ho! (= žduchnouti), čepcovat koho, vy- čepcovat komu, česnút atd. (udeřiti: tak ťa česnu!), chlopit (chlóp ho!), vychlópat komu, křápnút koho, lisknút, liščit po hubě (lisk ho!), řiznút po hlavě (řiz ho!), škrábnút (škráb ho!), šmignút prutem (šmig ho!), žig- nút čaganem, strčit komu jednu, takovú ti usuším! (vlepím), někomu vycasnovat, vy- cúhat, vyčesat, vydrat, vylátat, vyépat, vy- młátit, vy ohýbat, vyopáłat, vyožíhat, vyráňat, vyróchat, vyřezat, vysmýkat, vystrúhať, vy- střapcovat, vystřílat, vyšúpat, vyzpovídat, vyzvářat; vyspořádat koho. — Dostaneš młatu, řezu! počkaj, ty dostaneš, nabereš, zebereš, obzobeš, vydržíš! Na Mor. Mtc. Brt. — co komu odkud čím, jak. Někomu oko kamenem vybiti. Us. Tč. Ani klínem mu to z hlavy nevybiješ. Us. Šd. Tu mi člověka pravú mocí z klády vybili od mého rychtáře. Půh. I. 221. Žižka chvíle té octnul se v takovém nebezpečí, že bojovníci jeho jen stíží vybili ho cepy z rukou nepřátelských. Pal. Dj. III. 1. 395. Vybila ho mať lopatou z kuchyně. Mt. S. I. 52. Klín klínem vy- bíjeti (zlým zlého dobývati). Us., Koll.. I. 342. Domy brannou rukou v. (pleniti). Troj. Bych mu pěstí zuby vybil. Hr. rk. 405. V. dul hlinou, Us., podlahu prkny. D. — co kde: na zlatě (vyryti), Jel., arch v tiskárně. L. Slzy mně kapaly, po drobném kamení jamky vybíjaly. Sš. P. 287. Sluzenky kapajú, na tvrdém kameni jamky vybíjajú. Sš. P. 354. V Praze někteří židy vybili. Dač. I. 295. Pod lavkú mu vybije, starú metlú při- kryje. Sš. P. 745. V jeho dvoru vybil jemu zámky na komorách. Půh. II. 53. Vybili mlýn pod Načeracem. Tč. 1. Ďabel z kolibky vyletěl, tři kola jest v okně vybil. Sš. P. 780. Až my umřeme, zkážeme sobě zlaté litery vybit na hrobě. Sš. P. 797. — proč. Gazda ho vybil pre pieseň. Tatry a more. 150. — kdy. Ve dne ma vybije, v noci ma obejme. Sl. ps. 211. Po tej tmavej noci vy- biješ si oči. Sl. ps. 299. — kam. Keď išiel, staväli tam košiar pre ovce a vybíjali do země diery železným kolom. Dbš. Pov. VII. 14.