Vybitý
Vybitý; vybit, a, o, abgeprügelt, V. cesta (vyjezděná, ausgefahren). — V. = vyloupený, erbrochen. V-té nebo vylúpené truhly. Vš. Jir. 153. Má jemu ukázati dóm vybitý. Arch. II. 102. — odkud. Železa ze mlýna v-tá. Tč. 2. — V. = vymrskaný, vycvičený, zběhlý, honený, chytrý, durchtrieben, beschlagen. — v čem. V chytrostech vycvičeni a vybiti jsouce. Br. V zápasení velmi schopní a vy- bití. Cyr. — nač. Na všecko všudy vybitým býti. Cyr. — kde: na zlatě (vyrytý, abge- drückt). Jel.