Výboj
Výboj, e, m. = vybití (vz Vybiti) domu, násilné dobytí se do domu a bití někoho v něm, útok, útok na dům a pobrání tam majetku (Kn. drn. ), gewaltsamer Einfall in fremdes, unbewegliches Gut, die Heimsuche. S nási- lím na majetku provedené přepadení obydlí Čili vloupení nazývá se v případě pouhého zničení věcí hrdosť, v případě současného oloupení pak výboj, násilí, vis, violentia, excursio. Ddk. IV. 231. V. noční ve Hrad- kově vsi. Arch. II. 36. Stala se mi škoda výbojem. Kn. rož. Komu se v. noční děje, má na súsedy volati. Vs. V. aneb zjevné lúpení. Št. Kdyžby měštěnín pro v. utekl z města. Sob. 159. Z výboje jeden póhon 267* i právo pohoniti jako z plena. Kn. rož. 163. Učinil moc a v. na mém zboží, z chalupy mého člověka vybil. Půh. brn. 1447. V. Či- niti noční věcí. Půh. ol. 1412. Ihned súse- dóm v. má oznámiti. Arch. III. 175. — V., die Ausschreitung, Gewaltthätigkeit. V-je nemalé proti řádům činil. Gl. 371. V MV. nepravá glossa. Pa. Na právo v. učinil, Ge- waltthätigkeit. Čr. — V., der Eroberungs- kampf, die Offensive. Vz S. N. Slované zbraň nosili k obraně, nikoli k výboji. Šf. Bídný v., schnöde Eroberung. Dch. Spolek k výboji, das Trutzbündniss. Čsk., Šb. Hodlal výboje své až k moři baltickému rozšířiti; Zřekl se výbojů svých v Polště a hodnosti královské; Čím více výbojů, tím hojnější důchody komory královské; Ná- sledkem jeho světových výbojů vyšinuli se v první řadě Rusové a Němci; Za naší doby nazvali bychom takový poměr spolkem na v. a odboj. Ddk. II. 47., 141., 143., V. 215., 302. (Tč. ). — V. elektrický. Vz Čs. math. X. 220.