Vybyti
Vybyti, vybudu, vybydu, yl, yt, ytí; vybývati = přetrvati, vystáti, verbleiben, aushalten; odbyti, abfertigen, entfernen; ze statku podílem odděliti, abfertigen; ze svá moci propustiti, freilassen; vyděditi, ent- erben; činiti, leisten, verrichten. — abs. Vybývá něco = zbývá. Us. Sám pán Bůh ví, jak vybyti budou. Dač. I. 261. Valouni placením spokojeni a odtud vybyti jsou. Ib. I. 221. Co vybývá (zbývá), to dostaneš. Us. — co, koho. Vybyl (vyčkal) tam rok. Ros. V. děti, syna, dceru = podílem od- děliti. D. Syna, sluhu, statek, dědictví = ze své moci propustiti. V. V. robotu, platy, zkoušku, trest, nemoc, desátek = odbyti, dáti, činiti. D, Zlob. V. pole = prodati, verkaufen. Na Slov. V. koho ven = vyhnati. Na Zlínsku. Brt. V. povinnosti císařské i panské, tak i obecní. 1763. Petr vybyl všecky přítomné. Sš. Sk. 119. A ještě to musili úředně vybývati (vymáhati). Us. Vk. To ona ta processí všechna vybývala (řídila, vodila). U Dobrušky. Vk. Ona mě strojila, leda mia vybyla. Sš. P. 448. — co komu. Vybyl jsem si už robotu. Mor. Šd. Dyť ten chlap vybejvá (= vydržuje) si několik dě- vek. U Dobrušky. Vk. — komu po čem. Vybude mi ještě po zaplacení dluhů. Us. — koho odkud (vypraviti, odbyti): posla z města. Zlob. Aby Židů všechněch z města vybyli. V. Někoho ze země. Plk., J. tr. Če- ledína z domu v. BR. II. 83. b. Tu mi mocí vzal a z púta vybyl člověka mého. Půh. II. 201. Vy můžete z toho vybyti (sich heraus- ziehen) ukážíce na mne a na jiné, že bez nás toho učiniti nemůžete. Arch. II. 165. Syn v domě ostati může nemaje se obávati, že by jej vybyli z něho; Otrok či rob může z rodiny vybyt býti podlé práva o otrocích. Sš. J. 148. Kolínští všecky sedláky a čeleď jejich z města vybyli. Mus. 1880. 36. Bram- bory ze země se vybývaly (= dobývaly). U Dobrušky. Vk. — koho (odkud) čím. Vybyli jste mne od sebe. Br. Někoho od svých očí v. Cyr. Dceru ze statku výpravou a věnem. D. Jestliže by pak po smrti císa- řově vdala se opět, měl budoucí král český vybyti ji šesti tisíci kopami grošů z celého toho věna. Pal. Děj. III. 3. 238. Tam může vybejt zábavu 20 krejcary (odbyti). V Kunv. Msk. — čeho. Tajně těch služebníků Páně vybyti chtěli, aby hlas pustili, že se z vě- zení vylámali. BR. II. 443. — kde. Na dobrém místě člověk dlouho nevybude. Na Ostrav. Tč. Vybyl jsem si na vojně tři roky (pobyl). Mor. Šd. — čeho kolik. Na- měřila jsem mu z toho kusu na šest košil a ještě na dva dobré lokte toho plátna vybývá. Us. Šd. — komu kdy. Čas, který mi po mnohých zaneprázdněních vybývá. Mus. 1880. 209. — co komu jak. Petr Vok nechtěl jim platy a věci v té míře, jak toho žádali, vybývati. Mus. 1880. 236. — s kým čeho. Nebť s jednou (ženou) stesku vybývá (zbývá), i psoty dosti s ní bývá. Rad. zv. — se komu = oddati se, sich Einem überlassen, ergeben. Na Slov., Bern. — Vz Vybytí.