VybytýVybytý;
vybyt, a, o, abgefertigt atd
. Vz Vybyti. V
. syn 1. = odbytý, který svůj podíl obdržel; 2. z moci otcovské vyšlý, V., 3. vydědilý, dědictví zbavený. V. Syn od otce nevybytý
. Er
. Než kdyby po ní věno jmenoval, by pak ho nedal
, tehdy tím jmenováním věna po ní jest vybyta. Zř. F. I
. F
. XIV. Mám již trest vybytý
, práci
, robotu vybytou. Mor. Šd
. Poručil pozemek dávno vybyté dceři provdané, která již dostala věno. Sá.
