Vycvičiti
Vycvičiti, 3. pl. -čí, il, en, ení; vycvi- kati, vycvičovati, vycvikovati = vzdělati, zdokonaliti, vypěstovali, ausbilden, schulen, abrichten, dressiren, üben, unterrichten, lehren. Vz Vycvičený. — co koho: rozum, žáka. Us. — koho k čemu: k zdvořilosti, Bern., ku chvále boží. Kom. — čemu. Vy- cvičili je svým šejdům. Har. — v čem: v rytířských hrách. Zlob. V. se v umění. Bern. V umění vycvičený. V. V. se v ře- mesle válečném; V bitvě jsou tak výtečně vycvičeni, že... Ddk. II. 431., V. 222. On v zbrani nebyl nikdy vycvičen. Shakesp. R. III. (Tč. ). I vycvičen byl Mojžíš ve vší moudrosti egyptské. Sš. Sk. 80. (Hý. ). — kde kdy. Na školách pražských okolo roku 1074. byl vycvičen. Ddk. IV. 120. — čím: učením-se svůj rozum v. — se, sich ausbilden. Us.