Vyčekati
Vyčekati, vyčkati, vyčekávati, vyčkávati, abwarten; čekaje dosíci, erwarten; přečkati, er-, überleben; dočkati se, er-, ablauern. Jg. — abs. Čas se vyčkati musí. Bern. Ja bych čekala, nic nevyčkala. Sl. ps. 263. Nuž sa- dol si tam a tam vyčkával. Dbš. Pov. III. 91. — co, koho: kázání. Bern. On ani 6 měsíců nevyčkal. V. Tam výsledek Vladi- slavova podniknutí vyčkal. Ddk. III. 111. (II. 79. ). Samo-li tě štěstí nevyčká, na koni ho nedohoníš. Šd. Vyčkaly myši kocoura, tancují (dočkaly se, že odešel). Ros. — Ne- mohli v., ažby... Dvě kron. —jak dlouho. Těšil tú paničku, aby už len vyčkala do pokona. Dbš. Pov. IV. 68. Celou hodinu v. Us. Dch. Za tři dni jsem tam vyčekal. Har. — čeho. Vyčkej času, jako husa klasu. Prov. Nepriatelia sú za námi, máme jich vyčkať? Lipa 248. Aby mohli v. lepší příležitosti; Byloť třeba v. návratu biskupova: Vyčekej příštího dne. Ddk. II. 263., III. 33., IV. 319. — (co, čeho) kde. Tč. Výsledek tohoto svolání měli asi nejspíše k císařskému na- řízení biskupové naši ve Voroně v.; Vojsko nechť pokojně na místě vyčká, co osud o něm rozhodne. Ddk. II. 337., 393. (III. 72. ). — jak. S pokojem a bez starosti nechť prý vyčeká nového poselství. Ddk. II. 253. — s čím. Dch. Biskup v odpověď vzkázal, aby s pohřbením vyčkáno bylo, až on sám přijde. Ddk. IV. 305. — za kým. Nebudem sa s vaším synom shovárať, ale budem za inšími vyčkávať. Sl. ps. 312. — na koho kým. Pochopy dal na ni v. a vhodným okamžením odnésti. Kld. II. 55.