Vyděditi
Vyděditi, il, ěn, ění; vyděďovati = dě- dictví zbaviti, enterben. J. tr. — koho. V. Kdožkoli chce, vydědě syna, dědicem uči- niti kostel, hledaj jiného, jenž by přijal, než Augustina. Hus III. 195. On jej vydě- dil. Ddk. IV. 71. — koho proč: pro ne- poslušenství. Kom. Pro špatnosť svou vy- děděn byl. Ddk. II. 37. — z čeho: ze statku, Trip., z práva. Dch. Z domu ho vydědil. Msn. Or. 64. — se. Byloť sice do- voleno některým potomkům vyděditi se a zakládati takořka rody nové. Pal. II. 2. 360.