Vydechnouti
Vydechnouti, vydychnouti, vydchnouti (zastr. vytchnouti), nul a chl, ut, utí; vy- dýchati, vydychávati, vydychovati, aus-, auf- athmen, ver-, aushauchen, den Athem von sich geben. V. — abs. Nedal mu ani v., er liess ihn nicht zu Athem kommen. Dch. Mám krátký dech, nemohu vydychovati. Us. Dch. — si. Keď už hodný kus bola prebela, myslí si, že si trochu vydychne; Tu si trochu vydychnul a dostal sa až do vrchovca. Dbš. Pov. VI. 29., I. 146. — co: vůni, ducha. Us. — sobě (odpočinouti si). Jel., Solf. — sobě od čeho: od prací. Kr., Us. — sobě kde: před soudnicí. Kom. — jak: silně. Dch. — co odkud. Tak ducha svého z těla vydechá. Msn. Or. 57.