Vydříti
Vydříti (u Opavy vydřeť, Klš. ), vydru, dři, dra (ouc), el, en n. ín, ení; vydírati, vyděrávati = vytrhnouti, mocí vzíti, aus-, herausreissen, entreissen; odříti, abschinden; se = mocí se osvoboditi, utéci, sich losreis- sen; vypínati se, sich brüsten, stolz sein. Jg. — co: peníze, život, V., pole; lišku (odříti). Jel. Rád by sbožie vydřel. Hr. rk. 107. a. Židé nás v-li. Us. Tč. Co jednouc vlkovi do hrdla padlo, to těžko vydrieť. Phld. I. 2. 7. — odkud. Duše naše jako vrabec vydřiena jest z osidla lovcového. Ž. wit. 123. 7. — co, se komu odkud. V. někomu z rukou hůl, Kom., dítě. D. Loupež vlku vydírati (o věci nebezpečné). Ros. Poslední kousek (sousto) by mu z huby (z hrdla) vydřel. Us. Poslední babku ně- komu v. Sych. Vz Lakomý. Vydři se jako pták z ruky čižebníka. Kn. přísl. 6. 5. V-la se mu z náručí; Vydřel se z domu; V-lo se mně to z huby, ani sem to tak nemínil (vyklouzlo mi to, es entschlüpfte mir). Us. Sd. Jim vítězství z rukou vydřel. Pal. Děj. III. 3. 155. Mohutný pastýř vlku nebo lvu ovci uchvácenou z úst vydírá a vyrývá. Sš. II. 8. (Hý. ). V. prsy z těla. Kat. 3022. Tvú duši vydrú črtie z tebe. GR., ZN. Vy- dřel by jednomu z hrdla. Vz Nesyta. Lb. V-li nám všecko. Us. Tč. Proukázání toho, že mi se nějak to nevydřelo, ale že jsem s dobrým rozmyslem tu klatbu vynesl. BR. II. 624. a. Ty by si byl vydřel krahujcu svú drahú. Rkk. 28. Jeden Němec chtěl jí to děťátko vydříti, aby je zamordoval. Let. 195. Lakomá pak žádosť k tomu člověka ponouká, aby bližnímu chléb vydřel; Jednu škodu vezma a jako plášť sobě vydříti dada, stroj se k jiných křivd podnikání. BR. II. 30. a., 221. b. A takž se jim i vede: oni mnějí, by tudy zbohatěli a pán Buoh jinudy jim vydře pojednú, co oni zachovají zle po mnohé časy. Hus III. 249. Tím nesnáze se vydřeš tomu. Št. N. 11. V. někomu = vy- biti, durch-, abprügeln. Mor. Vck. Od jalo- vej kravy tela vydrieť. Mt. S. I. 128. To město z rukou věrných křesťanů vydřel a opanoval. V. — Háj., Br., Rkk. —jak: moci. V. — se jak proti čemu. Proti proudu mocí se v. Aesop. — co na kom. Us. — se v čem. Aby se v neznámých uměních příliš nevydírali (nevypínali). Reš. — se čeho. Ižádný člověk počnúc ot krále až do tkačete nemohl se toho práva (zemského) vydřieti neb zniknúti. O. z D., Arch. II. 488. — se kam. Pes, jak jenojn se může vydřít ven, hned je na ulici. Us. Šd. — adv. násilně, tejně, kradí vydírati. V.