Vyhasiti
Vyhasiti, il, šen, ení; vyhašovati, cele uhasiti, ablöschen, auslöschen. — abs. Vy- hasl = zemřel. Bdl. Brzo vyhasil. Prov. D. Vždycky u korbele sedí a nikdy nevyhašuje (má pořád žízeň). V. — co: pec, vápno. A čobys' popod oblaky lietal, dopálim ťa, vyhasím ťa (vybiji ti). Mt. S. I. 103., Dbš. Obyč. 45. (Šd. ). Co ťa nepálí, nehas, aby ťa nevyhasili (nevybili). Na Slov. Ruttkaj 51. — co kde: v kamnech, pod kotlem. Ros. Železo ve vodě (kaliti). Vys. — co čím. Ale ťa tu hádám niekto kyjom vyhasil (vy- bil). Dbš. Obyč. 122. Vyhasím ťa ožehem. Mt. S. I. 17.