Vyhasnouti
Vyhasnouti, snul a sl, utí, vyhasínati, na Ostrav. vyhášati (Tč. ) = přestati hořeti, ver-, auslöschen. — abs. Oheň vyhasl. Us. Brzy vyhasl. Vz Marnotratný. Č. Nechoď milý kým sú hore, ale keď svieca vyhasne. Sl. ps. Šf. II. 132. — kdy (kým). Znojemská větev vyhasla již r. 1197. knížetem Otíkem. Ddk. IV. 114. Ohně svatojanské po půlnoci už vyhasínaly. Na Ostrav. Tč. — kde. V kamnech již vyhaslo. Us. Šd. Uhlí pod popelem jen slabě vyhasíná. Us. Tč. — odkud. Ťažko je to, ťažko, dvom sa za- budnuti, keď z jich sŕdc nemôže láska vy- hasnúti. Sl. ps. 187., Sl. spv. I. 1.