Výheň
Výheň, hně, výhně, ě, f. O původu vz Mz. 87. V. = díra (kovářské atd. ) peci, kudy se dým s ohněm vyáží, sopouch, capouch, das Rauchloch. Jg., Šp., Hlk., Vrů., Nz. Vz S. N. VIII. 678. b., Ros. V. sopečná. Krok. — Obyčejně pícka či ohniště a místo, kde
oheň ku př. u kováře hoří. Vz Kovář. Die
Esse, Feueresse. V. polní (přenosná), die
Feldschmiede. Prm. V. polní s kloboukem.
Wld. — V. = pec, ve které se rozpouštějí
kovy, der Schmelz-, Glühofen. Výheň nebo
šmelcovna. Aqu. Zlato u výhni. Bern., V. — V. = mincířská pec k změkčování plátu o. Am. — V. = kovárna, die Schmiede. Kovář ve výhni měchem dýmá a železo kuje. Kom. — V. Věčná v. prsou. Hdk. Les. k. 88.