Vyhnanství
Vyhnanství, í, n. = vyhnání z vlasti. Vz Vyhnaní. Pro pravdu boží v. si zvoliti; do v. odeslati; v. snášeti; z v. povolati. Kom. Vymoci koho z v. Sych. Z v. se vrá- titi. Us. Do v. někoho zavésti. Šm. V Bě- lehradě byv oslepen poslán jest hloub do Uher u v.; Odešel do v.; Ruthart žil u v. v Duryncích; Soběslav na ten čas ještě u v. jsoucí; Víme, že musil ztráviti více let ve v. nežli v otčině; Také Spytihněv před rokem přičiněním císařovým vyměnil v. za vlasť. Ddk. II. 161., 331., 380., 465., III. 217. (Tč. ). Taková pouť v. mi sluje; Jíti na v.; I já žiji ve smutném v. Koll. 1. 126., 133., 186. (Tč. ). Kde zlosť má své panství, tam ctnosť má v. Na Slov. Tč.