Vyhnati
Vyhnati, vyženu, neš.., nou; vyžeň; vyžena (ouc), hnal, án, ání; vyhoniti, il, ěn, ění; vyháněti, ěl, ěn a ín, ění; (vyhnávati), vyhánívati, vyhonívati = ven hnáti, vypu- diti, aus-, heraus-, hinaustreiben, heraus-, ausjagen; vypověděti, vyloučiti, vyobcovati, verweisen, verbannen, verjagen, vertreiben, abschaffen; vytlačiti, vymučiti, mocí vynu- titi, vytisknouti, aus einem treiben, bringen, mit Gewalt erzwingen; uhnati, abjagen, ab- treiben, müde jagen; vzhůru hnáti, auf-, hinauftreiben; honěním něco způsobiti, ein- treiben, erjagen; vyrůsti, aufschiessen, auf- spriessen. Jg. — abs. Nejlépe vyháněti, když se práská (nejlépe dceru vdávati, když ženiši berou). Puch. Květina vyhání. Jelen vyhání (vyrůstá) D. Že... ďábel vyhánín bývá. BR. II. 54. a. — co, koho. Vyžeň je ven. D. V. zvěř. Us. Jednoho čerta vyženeš a 10 jiných vženeš. V. V-ti voly (uhnati), Ros., grunty. Jel. V. pot (vlhkosť), D., zeď, Br., stavení na horu, V., chléb, těsto, brázdu. Šm. Sv. Petr ho vyhání, aby šil, kde patři. Er. Čít. 49. V. plod, die Leibesfrucht. Nz. lk. Je nečas, aby psa vyhnal. Dch. Sv. Jura vyhání ven šťúra. Slez. Šd. Už strom puky vyháňa. Dbš. Pov. I. 223. Já krav nevyženu; Dočkaj mia kravačku za tú našú stěnú a já ti vyženu krávu nedojenú; Dež husičku vy- háněla, na májo se podívala, haj, husičke, hájhá, zelená se mája. Sš. P. 497., 542., 716. (Tč. ). Jeden nespravedlivý krejcar vyhání 99 spravedlivých. Us. Kšá. A tako modlitba vyhánie závisť. Hus I. 324. — koho (gt. šp. m. akkus. ). Scipio Karthaginských z Hi- spanie vyhnal (m.: K-ské). — koho, co od- kud: ze světnice, z postele, Us., z domu, nepřítele z města, Jel.; někoho z vlasti, ze země (vyobcovati), Kom., kolo z náboje (vy- strčiti, aby palci svými do jiného kola ne- zabíralo; opak: vehnati, vstrčiti, dáti do ná- boje). Vys. Aby takový česť, hrdlo i statek ztratil a ze země vyhnán byl. Zř. F. I. B. VI. V. (vystrčiti, dáti) něco z náboje, aus dem Eingriff der Kämme setzen. Šp. Z domu a statku někoho v. Dch. Co pak mě, ta- tíčku, nerád máte, že vy mě od sebe vyhá- ňáte? Sš. P. 435. Němci pak vyhnali Uhry ven ze zámku. Kron. hrad. Tč. Otrhana (otr- haná) chalupa a zlo (zlá) žena k tomu, ty dvě věci vyženu hospodářa z domu. Sš. P. 611. Stodolečka děravá a zlá žena k tomu, ty dve veci vyženú hospodára z domu. Sl. ps. Šf. IV. 68. Keď ma už rodina von z domu vyhnala. Sl. ps. 128. Kněží vyháněli ducha zlého z jednoho mladého člověka posedeného. Dač. I. 204. Lze-li nebe vyhnať z jeho vlastní země? Koll. I. 103. Dioklecian jest dnes ze svého královstva vyhnán. Pass. 46. (Hý. ). Vyhnal mu lidi z jeho lesů. Půh. I. 347. Do- mnívaje se, že Kristus Pán tělesným králem bude a jej z království vyžene. BR. II. 9. b. Nehněvá sě, ale vyhoní taký hněv z sebe a pudí od sebe jako jed; Hlad a žiezeň od nich vyhnala dřéve řečená plnosť; Oni z viery bludné vyhnali a Kristus v pravú uvedl; Pán Ježíš vyhnal a vymetal ty lidi a věci z chrámu; Tys vyhnán z ráje; A když by mne vyhnali z města, nemám se tiem mú- titi. Hus I. 167., 220., 251., 302., II. 430., III. 242. (Tč. ). Sv. Barborka vyhání dřevo ze dvorka; Sv. Šimon a Júdy vyhání ptáč- níka z búdy. Slez. Šd. Jeden nespravedlivý groš vyháňa z vačku aj sto spravedlivých. Mt. S. I. 120. I vyhánie z hájev vsie kra- huje. Rkk. 8. Kdo chce z kuchyně psa vy- hnati, snadno najde hůl. Metla vyhání děti z pekla. Prov. První vyhrání z kapsy vy- hání. Vz Nespravedlivý. — co, koho čím: čerta zaklínáním, D., těsto kvasnicemi. Jg. Rukama vyháňajú či kolembajú (ausschlagen). Na Slov. Dbš. Obyč. 153. V. někoho psem. Er. P. 136. Máti má kyjem mne vyhnala. NB. Tč. 163. Rudu koňmi na den v. Vys. Zpouru dětí potrestáním v-ti. Kom. — co komu: roupy. Us. Vyhoniti si pěknou věc. Us. Dítěti blechy vyhoniti. — co kde: zeď vysokou mezi hradem a městem v. Br. — co kam (do čeho, nač, k čemu, nad co). V. stavení do vrchu, Br., zeď do výšky. Rk. V. dobytek na pastvu. Us., Vel., Jel. Vody horníky na den vyhnaly. Vys. Vyhnati komín nade střechu. Zlob. Někoho na mráz v. Dch. Dášť sa lil, že nebolo hodno ani psa na cestu vyhnať. Er. Sl. čít. 70. Vyhnala jich (krávy) v širé pole a tam plela len. Sš. P. 207. (332. ). Sú lidé v dědině, znajú tě, že nechceš stávat, kravičkám dávat a na pole ich vyháňat. Brt. P. 13. Řepa vyhnala do květu. Us. Kšá. Vyžeň svině, krávy do stáda. Us. Šd. Jediného syna na vojnu mi vzali, ostatní čeládku na panské vyhnali. Sl. ps. Vyhnali ho k čertu. BN. Povedzte mej materi: ešte jednu dcéru má, nech ju lepšie naúča. Mne po vôli dávala, do pekla ma vohnala; mňa bila len bylinou, nech ju bije trninou. Sl. spv. IV. 147. — koho odkud s kým. Můžeš tu býć do rana, vyženu tě s ovcama. Sš. P. 195. Bratra i s přívrženci jeho ze země vyhnal. Ddk. II. 459. A s tiem vás se psy vyženu. Žk. 122. — jak. Od toho jsem ode všeho vystrčena a vyhnána bez Boha a bez práva. Půh. I. 158. Návodem Rokycany z Prahy jsú vyhnáni. Let. 71. Truhlíky po provazech k hranicím (v lo- mech) vyháněti. NA. IV. 133. — proč. Choť mój, kterýž rozhněvav se mě z ráje pro ztracenie okrasy spravedlivé vyhnal... Hus III. 8. — co kdy, v čem (odkud kam). Přirození ve snách vyhoní símě. Sal. Ne- rosty v tunách, v kožich z dolu na den, v. Vys. — v co. Obilí v stéblo v-ní. Šp., Dch. — se. Snad se už vyhonili (dosť se nahonili). Us.