Vyhoditi
Vyhoditi, il, zen, ení, na Slov. děn, ění; vyházeti, ejí, el, en a ín, ení; vyhazovati = ven vyvrci, vypuditi, odděliti, aus-, heraus-, hinauswerfen, aussehrueissen, einen Wurf thun, vorwerfen, werfend verjagen, aus- sprühen, ausschlagen, ausmerzen; vzhůru ho- diti, aufwerfen, schnellen, schiessen, in die Höhe werfen. Jg. — abs. Kdo vyhazuje (ve hře v karty, první vynáší, ausspielen)? Us. Kůň vyhodil. Člověk, nemocný vyhazuje (vy- kašluje chrchle). Us. — co: peníze (nešetřiti jich, 2. vz Vyhoditi nač, bestimmen); krev v.; vrch oheň v-je (soptí). D. Měl měsíčně 30 zl. vyhozeno (passirt), lépe: vyměřeno, vykázáno. Sotva sieť vyhodil, už ju vyta- hoval plnú. Dbš. Pov. VII. 73. V-ti skálu, pevnosť, podkop, Us., pěny. V. — co kudy: oknem, dveřmi. Us. Hlavičky jsem uřezala, okénkem jsem jich ven vyházela. Ps. slez. Šd. — co odkud: kamení z řemení, Kom., někoho ze sedla, D., z pokoje, Us.; se z vody v. Har. Bráňa ti k nám chodiť a já ťa ne- môžem zo srdca vyhodiť. Sl. ps. 184. Nesuď jiných, najprv vyhoď brvno z oka tvého. Na Slov. Tč. Vyhoditi někoko z hospody. Us. Někteří ze strany evangelitských dva místodržící a s nimi sekretáře ven z oken do příkopu hradského vyházeli. Dač. I. 244. — se z čeho. Vy se z nich (práv) vyházíte Kos. Ol. I. 135. — čím: Kůň vyhazuje nohou, Us., zadkem i předkem. D. Vyhazovati zemi lopatou. Hraběmi něco vyhazovati. Us. Šp. Kôň vyhodil zadníma nohama. Dbš. Pov. III. 78. — co kam: tvrz prachem do povětří. D. S koš očí by na pacholky vyházela. Mus. Na oči někomu něco vyhazovati = vytýkati. Na Slov. Kamením (kámen) naň z okna vy- hodil. Svěd. Beloň zpínal sa a vyhadzoval už vopred. Šuhaj chytil uzdu a vyhodil sa naňho. Dbš. Pov. III. 20. Vyhodil kámen do panka (= do výšky). U N. Bydž. Kšť. V-ti loď, město do povětří. Mus. 1880. 363. Tehdy nebožtík Jan švec skočil na stůl i chtěl se- keru vyhoditi na Blahuta. NB. Tč. 107. Sedm konšelův okny ven na ulici vyházeli. Pal. Dj. III. 1. 24. Kalendář na mráz v-ti (je-li zima a kalendář-li klade opak). Us. Dch. Vyhodil mě za vrata, tam mě našli koťata. Sš. P. 711. — koho s kým kam. Kdybys i perlou byl, nejsi-li zasazen ve zlatě, se smetím tě ven vyhodí. Rbš. — co za koho. Mladý kůň treta, za starého vyhazuješ pe- níze. Prov. Tč. — co za kým. To přece není za psem vyhodiť — nadarmo. U Opavy. Klš. — kdy. Když ovcu o Matce boží za plot v-dí, že sa uživí. Mor. Šd. Hráz i zákop kolem temena vrchu vyhazují křesťané za nočního temna. Ddk. V. 228. Vyhazují-li mravenci na sv. Annu kopečky, bude prý tuhá zima. Mor. Tč. — kam proč. Mladíci vyhazovali radostí kosírky své (klobouky) do povětří. Na Mor. Tč. — jak. Zem do třetice ho vyhodila nechtíc ho přijati (člověka s Bo- hem nesmířeného, oběšence, zoufalce). Mor. Šd. Hraško zakrútil pár ráz okolo hlavy svojim velikým budzogáňom, až povetria vendžalo. Potom ho vyhodil vysoko, ale vysoko. Dbš. Pov. I. 55. Ani jsem si nemohl z kopejtka vyhodiť. Us. Tč. — komu. Vy- hodili si (vypili několik korbelů). Slov. Šd. V. (zachovati se) všem nelze. U Opavy. Klš., Pk. — co komu. Já ti ho vyhodím, ale ne živého, zabolí tě srdce, pohlídna na něho. Sš. P. 117. V-li mu boty = vyhodili ho. V Bystersku. Sn. — se komu kde. Ne- štovice se mu na tváři v-ly. D. V-dil se mu vřídek na krku. Us. Sd. V-lo se mu cosi na pysku; V-la se mu na noze modrá nešto- vice; Dobře, že se to na něm vyhodilo. Us. Šd. — co komu na kterou dobu. V-dil mu na rok 200 zl. (ustanovil). Us.