Vyhojiti
Vyhojiti, il, en, ení; vyhojívati, vyhovo- vati, ausheilen, völlig heilen. — koho, se. Ros. — nač. Na těžkou nemoc se vyhojil. Lk. — koho z čeho: ze čtvrtačky. Plk. Z poranění se v. Pk. Boleslava v-jil z této nemoci dvorský kaplan jeho. Ddk. II. 45. V. někoho z neduhu, z hřiecha. Št. N. 306., 332. — jak. Moja milá má takovú másť, ona vyhojí za jeden ráz. Sš. P. 152. To divně, podivně vyhojil. Sš. P. 721. — co. Ja dochtor nemá takej masti, co by v-jil ty bolesti. Sš. P. 152. (Tč. ). — co, koho komu. Dovezte ji do kláštera, ať mi ji vyhojí. Ps. mor. Šd., Brt. P. 115. Vyhojte vy mně ji. Er. P. 176. — se. Když se vyhojil, propuštěn byl. Sl. let. III. 36. Kdo ví, vyhojí-li se ne- mocný. Us. Dch.