Výhon
Výhon, u, m. = vyhonění, das Hinaus- treiben, der Trieb. První v. jaloviny a krav. Dbš. Obyč. 53. V. krav na pastvu. Mt. S. I. 189. — V. = válečný výpad, exenrsus, der Ausfall. Nejviece v noci takových výhonův učinil. BO. — V. = ohrazené místo, kam se dobytek vyhání, aby byl na čerstvém vzdu- chu. Us. Hk. — V. = mladá ratolesť, prut, der Schössling. V. = výstřelek pařezový ku př. z pařezu dubového, der Eichenstockaus- schlag. Výhon z kořene, der Wurzelaus- schlag. Šp. — V. = prostřední brázda, die Mittelfurche. Vz Obháněti. — V. = cesta, kudy se žene, der Trieb; též obecné pastviště, die Gemeinweide. V., D. V. mezi lesem a vinicemi. Zlob. Na výhoně noc strávil. Sych. Pase koně na v-ně, čím je šlehá? Čes. mor. ps. 32. — V. ve stavitelství vodním = hráz v řece v určité vzdálenosti od břehu vysta- věná a na jednom aneb obou koncích s bře- hem spojená, die Buhne, Bühne. Vz S. N. V. hradicí, die Sperrbühne, kamenný, die Steinbuhne; v. (srub) jímací, die Schöpf- buhne. Nz. Mešká na výhoně. Us. Šd. Stavba v-nu, der Buhnenbau, hlava v-nu, der Buh- nenkopf; v. proti vodě, po vodě, popříč vody. Nz.