Výhost
Výhost, u, m. = vyhoštění, propuštění, die Entlassung, Aufkündigung, Abdankung, der Abschied. Dáti v. komu. Kom. V. bráti. Št. Výhosty s neobyčejnými výminkami dávali. Skl. I. 126. Oznámiti můžeš, že jest již od p. kardinala propuštěn a že mám na něj v. Exc. Rozkazem císařským vynesen v. z města na všechny židy. Proch. Děj. bibl. II. 206. Vydaný v. z Říma; V. vyná- šejí nade všelikým, byť i andělem s nebe, jenž...; Ode času babylonského výhostu; V. křesťanů z Říma. Sš. I. 145., 147., Sk. 84., 195. (Hý. ). Když jim Mojžíš bral v. Št. Kn. š. 160. Císař Klaudius vynesl v. z Říma na všecky židy. Ev. Mat. 1. — V. dáti čemu = odříci se, opustiti něco. V. dáti zlostem, hříchům, světu, spolkům, Kom., všelikému studu. Br. Pro Christovu lásku hříchům v. dávej. Sš. P. 51. Že dá v. řádu. Čch. Mch. 78. Ač jestli historii výhost dáti nehodlají. Sš. I. 13. Vesměs to práva, kte- rýmž Řím až podnes jen z přinucení v. dává. Ddk. V. 59. V. dáti zemi. Koll. I. 51. Zvl. v. dáti vojáku (ze služby ho pustiti), einen Soldaten abdanken; v. též = list vý- hostní, das Abdankungsschreiben, der Los- brief. Ros. — V. = propuštění z chlapství nebo tělesné poddanosti; téz i list, jímž se to činí, list zhostní n. výhostní, die Entlas- sung aus der Leibeigenschaft; der Entlass-, Freibrief, Losbrief. V. dáti (svobodu). V. Na v-ě býti (v cizině). Šm. Poddaní, kteří sobě jednají v-sty do měst a jinam, aby byli povinni JMti pánu propuštění upláceti. Břez. 236. Vz více ve Světoz. 1881. str. 519.