Vyhověti
Vyhověti, -ví a vějí, ěl, ění, vyhovovati, genügen, genug thun, Genüge leisten, lavi- ren. — komu (jak). Každému dle mož- nosti vyhoví. Us. Umí každému v. D. Moudrý času vyhoví. Sych. Tomu člověku těžko v.; On se nutí jemu v., er thut sein Aeusserstes ihm zu genügen; Tomu mrzou- tovi a podivínu těžko vyhověti; Však tomu nějak vyhovíme. Us. Dch. Spis ten poža- davkům časovým úplně vyhovuje. Us. Vě- děla dobře v. všelikým jejím vrtochům; Potřebám lidu v. Mus. 1880. 445., 513. Pře- neščasná cizí máti, nemožu jí v-ti. Sš. P. 138. Jindřich snažil se jistě i tomuto zá- konu církevnímu v.; Jak dalece biskup na- řízení tomu vyhověl, nevíme; Dostačilo, aby se všeliké formě v-lo, oznámiti, co se Btalo; Otakar s radostí vyhověl této žádosti a vypravil... Ddk. III. 41., 129., 290., VI. 61. (Tč. ). Nemůže ani pán Bůh v všem, Us. Ht. Pán sám a jediný všem potřebám, tuž- bám a žádostem člověčenstva v. může; Víra veškerým duchovním potřebám v-la; Aby pak zuřivosti své a vzteku svému v-věl. Sš. J. 106., Sk. 67., 107. (Hý. ). Hněvivému vyhovíš, jestli libě odpovíš. Kmp. Č. 86. Ros., Kom. — v čem. Ve všem jim vyhoví. Lom., Puch. V. někomu v ráně, pariren. Šm. V tom v-ví mi Tubal, bohatý žid mého kmene. Shakesp. Tč. Nevedeli si ani tak rady s omrzelým králom, čo tomu žiadna duša na svete v ničom vyhovieť nemohla. Dbš. Pov. VI. 92. Aby jim nějak o žádosti jejich vyhověl. Sš. J. 201. — komu proč. Nemohu vám pro mdlobu v. Sych. — si kdy: po cestě (odpočinouti si). — čím: opatrným jednáním všem vyhověl. Us. Ne- mocnému v. opatrným ošetřováním. Dch.