Vyhrkati
Vyhrkati; vyhrčeti, el, ení; vyhrknouti, knul a kl, utí; vyhrkovati = hrkem vylétati, wallend, plötzlich herausfliessen, herausren- nen, hervorschiessen, hervorbrechen, hervor- stürzen; hrkem vyliti, im Schwall, plötzlich 270* ausgiessen; mit etwas herausplatzen. Us. — odkud. Vyhrkla z něho krev. Us. Náčiní vyhrklo jí z ruky (vypadlo). Us. Šd. A slzy, slzy jasné jako pramienok hôr, vyhrkly z očí deviných. Phld. III. 1. 22. Jak to uslyšel, hned mu slzy z očí vyhrkly, brachen hervor. Us. Šd., Dch. Najednou to z něho vyhrklo. Us. Šd. Jakou novinu? vyhrklo z ní. Km. Vyhrkl ze sebe (vypleskl). Us. Šd. Lid vy- hrknul z kostela; ořechy z měcha (z pytle). Us. Tč. — s čím. Najednou s tím vyhrkl (platzte heraus, rückte heraus). Šd. Neváhal a vyhrknul upřímě se vším, co myslil. Sá. — čím. Tu teprve vyhrknete tím, o čem vlastně řeč býti měla jediné. Kos. Ol. I. 63. — (od- kud) kam. Kamení vyhrklo z vozu na zem. Us. Tč. Vyhrkli na ně, überrumpelten, überfielen sie. Us. Šd. — kudy kam. Voda přes ďúru na zem vyhrkla. Na Ostrav. Tč. — co: tekutinu (prudce vyliti), im Schwall ausgiessen. Dch. — co komu. Ten mi toho vyhrkne (ironicky t. j. po skrovnu udělí)! Us. Dch.