Vyhrnouti
Vyhrnouti, ul, ut, utí: vyhrnovati (v již. Mor. vyhŕňati, Šd. ), heraus-, hervorscharren, herausdrängen; auf-, hinaufstreifen, aufschür- zen. — co. Vlas zpät však v-lo decko smelo. Phld. III. 2. 113. — co komu: límec u ka- bátu, aufschlagen, kalhoty, Dch., šat, rukáv, sukni. Us. V. pysky (= pohrdavě na někoho hleděti, auf Jemanden stolz herabsehen). Us. Šd. — si co jak: sukni po kolena. — co, se odkud. V. z popela žeřavé uhlí. Jg. V. peníze z pytlíku. Ros. V. se z domu. Us. Děti vyhrnuly se ze školy, ze dveří. Us. Dch. Jindřich měl doma důstatek práce, poněvadž Polané z Moravy na něho se vy- hrnuli. Ddk. II. 81. — co jak proč. Pro obtoužnější na židy doléhání Pavel výsady výčtem nějakým vyhrnuje. Sš. I. 39. (Hý. ). — se. Vyhrň se (= vyběhni rychle). Us. Střevo se vyhrnulo. Nz. lk. Celé takořka město vyhrnulo se jemu vstříc. Pal. Děj. IV. 1. 161. Opona se vyhrnula. Us. — se kde. U Čáslavi vyhrnul se mu vstříc veliký dav lidu. Pal. Děj. V. 2. 405. — co, se kam. Vyhrnula kašu na mísu. Dbš. Pov. III. 81. Vyhrnula se mu polovice města jízdecky i pěšky daleko do polí vstříc. Pal. Děj. V. 1. 43. Vyhrňovati nos na někoho, verächtlich, stolz anschauen. Us. Šd.