Vyhroziti
Vyhroziti, il, žen, ení; vyhrážeti, -ejí, el, ení; vyhrožovati = hrozbou vystrašiti, er-, abdrohen, durch Drohung abnöthigen; hroziti, drohen, bedrohen. — co na kom. Pref. Ona sobě na něm 100 dukátů pokuty vyhrožuje. V. Lásky nevyhrozíš. Prov. Šd. — (komu) čím. Ješto Ananiášovi ani smrtí nevyhrážel. Sš. Sk. 56. Aniž vám zákon vyhrážeti může. Sš. II. 62. Král odvážil se samému papeži vyhrožovati svržením. Ddk. II. 286. V. někomu mstou, vypálením, Sych., trestem. Us. Rychtář kladou a kněz peklem se vyhrážá. Prov. na Slov. — komu co. Ros. — koho odkud. Arch. I. 105. V-zil mě ze zboží. Půh. br. 1406. V-zil mi jest z mého trhaje se za svój nuož. Půh. II. 29. — kde. U lakomce nevyhrozíš ani nevy- prosíš. Němc. Drob. pov. 139. — že (s fut. ) Vyhrožuje, že uteče. Kos., Vrat.