Vyhubiti
Vyhubiti, il, en, ení = vyhubeniti. D. — V. = zkaziti, vykořeniti, zerstören, ver- wüsten, verheeren, ausrotten. — co, koho: lid i krajinu. V. — Har., Rkk. — jak: město z gruntu. V. — odkud: rákosí z ryb- níku. D. — co čím: zemi loupežem a me- čem. V. Císař se rozhodl, že statky salc- burské ohněm a mečem vyhubí. Ddk. III. 275. — kdy proč. Tam, kde za dob sv. Vojtěcha r. 995. mocná čeleď Slavníkovců skrze pletichy Vršovců ukrutně jest vyhu- bena. Ddk. II. 404. — kde. U kořene v. hloží. Hdk.