Vyhynouti
Vyhynouti, nul, utí; vyhýnati, vyhyno- vati, gänzlich verderben, verloren gehen, ausgehen, verschwinden, aussterben. Jg. — abs. Vyhynulo obilí; V-ly stromy, v. rod, Us., v-la šlechetnosť. Jel. Roste na ni dě- telinka, ona nevyhyne. Sš. P. 516. Zvadla růža, vyhynul též aj kořen Sl. ps. 71. Ten starý obyčej pomály už vyhýňá. Mor. Šd. Ten rod celý už dávno vyhynul. Us. Šd. Pokrm ostávající jest ten, jehož živodárná moc nevyhýná. Sš. J. 103. (Hý. ). — kde. Jeho památka v národě nevyhyne. Us. Dch. Mám já lúčku v širokej doline, na nej tráva ďatelina nikdy nevyhyne. Sl. spv. VI. 217. — na kom. Na něm (jím) ten rod po meči vyhynul. Dač. I. 7. — čím: zimou, Us., vojnou a mory, Bern., hladem. Háj. Kme- noví vinné mrazy tuhými vyhynulo. Reš. Jisto jest, že pan Hynce Ptáček umřel ve květu věku svého a že jím vyhynul rod jeho po meči. Pal. Děj. IV. 1. 101.