Vychváliti
Vychváliti, il, en, ení; vychvalovati, lo- ben, preisen, mit Lobeserhebungen über- schütten. — abs. Jest to vrchol štěstí ne- malého, nebýť vychvalován od každého. Koubek. — co, koho: něčí dobrodiní. Kom. Nemohl ho dosti v. Ros. Opat Jarloch vy- chvaluje jej co zlatý výkvět země české. Ddk. IV. 104. Jak nějaké dobrodení si do- stal od koho, pamatuj ho vychvalovať před jinými z toho. Na Mor. Tč. Každý v-val své zboží, co jen mohl. Mor. Šd. Mnozí věc ctnostlivú zřídka vychvalují; Předkóv cnost vychvaluj, od něj sa nevzdaluj. Na Slov. Tč. Kdo chce ctnosti vychvalovať, musí ctnostně sám se chovať. Kmp. Č. 144., D., V. Vz také: Chlum, Nebesa, Přimastiti. — koho v čem. Žádnýť ho v tom nevy- chválí. Pís. br. — koho, se čím (vychlu- bovati se). Us. Ptáčkové nad Betlemem sladkým zpěvem Pána vychvalují. Brt. P. 163. — se z čeho. Čím se tam chváliti budeš, jestli zde ze všech dobrých skutků se vychválíš, in Lobeserhebungen erschöpfen. Obran. — jak koho: do nebe, Us., Jg., Šd., do sedmého nebe. Us. Kšť. Nevychva- luj, nevychvaluj mou krásu nad jiné. Pís. Šd. — co kde jak. K jiným místům, v nichžto Pavel povahu církve nad jiné vychvaluje. Sš. I. 15. (Hý. ). — koho, se zač. Za dobrotu tvoju sám se nevychvaluj a od tvého dobrodince chvály neoddaluj. Na Mor. Tč. — co při kom. Vychvaluje při něm velice zdrželivosť, vlídnosť a lásku jeho k bližnímu. Ddk. II. 323. Titovi, při němž vychvaluje původ jeho povolnosti. BR. II. 608. — se. Jak se vychvaluješ, obrazíš všech uši. Na Mor. Tč.