Vyjednati
Vyjednati, vyjednávati = vymoci, vypro- siti, obdržeti, abhandeln, ausbedingen, aus-, bewirken, verschaffen, ausmachen, ausbitten; vysvoboditi, befreien, loskaufen. Jg. — abs. Dříve vyjednávej, pak jednej. Us. Dch. — co, koho: právo, službu, úřad (komu), D., pokoj. Us.; koho (jednáním odbyti). Teď třeba vyjednati jinou věc. Ddk. II. 230. Dal sem sobě psaní psat, abych mohl svó Na- nynku vyjednat. Už je ona vyjednána od samého milostpána. Sš. P. 122. Kdo by ho vyjednal (= vysvobodil), že by mu dceru dal. Sš. P. 145. Prochar byl do vězení dán a pan Petr ho vyjednal. 1594. Ktož nejprve přijde, toho mají najprve odbyti a v. Ms. pr. — co kde, kdy: při papeži. V. Spornou věc při stání v. J. tr. Prostředníkem jest, kdo mezi dvěma stranama vyjednává. Sš. II. 39. Mělť u něho v. pomoc pro nejbližší výpravu císařovu do Italie. Ddk. III. 217. V. spornou věc při stání. J. tr. Slíbil mě v. z světských i duchovních póhonóv ve čtyřech nedělích. Půh. I. 227. — co komu (nač). Vyjednal jsem mu (sobě, si) 100 zl. na šaty. Ros., Bern. By nějaké listy na to sobě vyjednal. Er. — co na kom pro koho: pro sebe. Zlob. — co na kom proti komu. Mandát na králi proti národu lstivě v. Br. — koho, se odkud. NB. Tč. 243. V. ně- koho z poddanosti, Ros.; se z vojny, od vojny (vymoci, vysvoboditi). Us. V. někoho z vězení. Sš. P. 144., 145. Vz V. co kde. — jak. Takový statek skrze spaní se nevyjedná. Bern. V. něco sborem (sborně, ve sboru). J. tr. Důtklivě v. Us. — co s kým oč, o čem (jak). S panem Petrem Vokem o věci té důtklivě vyjednával. Mus. 1880. 237. V-ti s někým o něco, unterhandeln. J. tr. Pročež jali se císařovi přátelé v-ti s Ladislavem uherským; Poslali Ekberta do Italie, aby s Římany a se vzdoropapežem vyjednávat; Také s knížetem bylo o té výpravě vyjed- náváno; Vladislav dal skrze biskupa Da- niela v-ti o korunu královskou; On v-vá o mír; Aniž by byl dříve vyjednával s cí- sařem; Počal ihned v. o mír ovšem ne úplně Ve smyslu Otakara. Ddk. II. 349., III. 37., 206., 208., 215., 290., V. 299. (Tč. ). — co, koho kam, anwerben. NB. Tč. 125. A také ubrmana svého nesnadně v této mieře do Prahy v-ti mohu a zjednaje neviem, co by to platno bylo. Arch. II. 13. Když bylo v neděli po jarmarku, vyjednal mne s sebú do Vzdunek Šimek Sokolík. NB. Tč. 125. — co na koho. Opět po smrti kněze Zbyn- kově z nástroje mých nepřátel nepřátelé druzí vyjednali sú na mé kletbu od kardi- nála Petra. Hus III. 252.