Vyjeti
Vyjeti, jedu, jeď, jeda (ouc), jel, jev, jetí; vyjížděti, -ějí, ěl, ění; vyjíždívati, ausreiten, aus-, heraus-, wegfahren zu Wagen o. Schiffe. V. — abs. Zajíc vyjel (rychle vyběhl). Us. Ten vyjel! Us. Ty by byly tam co platny, vyjel Matýsek. Sá. Uvázl v kaluži a nemohl v. Us. Dříve přijel nežli vyjel (nerozvážně mlu- vil). Prov. Sd. — co: cestu (jízdou upraviti, srovnati; 2) jezděním zkaziti). Us. — odkud komu: z domu, z vrat, z města, Us., z ko- lejí, Res., z bláta. Nechtěl jsem to říci, ale v-lo mi to z huby. Us. Šd. Když ze dvorka vyjíždžali, ze sta ručnic vystřílali. Sš. P. 83. Mathiáš z království vyjel. Dač. I. 221. Ne- máme z toho leženie nikam vyjiežděti ani vychoditi ňižádným obyčejem. List z r. 1482. Bylo jim oznámeno, že císař turecký vyjel jim ze země a že již nemají nepřátel. Pal. Děj. V. 2. 392. Kdyžby kteří zločinci z země vyjeli neb vyšli, aby zase přijímáni nebyli. Arch. IV. 498. A já v to úfaje vyjel jsem ze země; Když jsem z ležení vyjel, tu jsem hynst z hospody vyved. Půh. I. 254., 376. (Tč. ). — na čem: na koni, na voze, na lodí. Vsaďme se a uvidíme, kerej na kerom vyjedem (který vyhraje). U Chocerad. Vk. — kam (odkud s kým, s čím atd. ): z pří- stavu na moře. Har. S někým na procházku, D., na honbu, s něčím na plac v. V. Ne- mohl na kopec v. Rudolf vyjel z království čes. do Rakous. Dač. I. 156. A když v-li z města za bránu. Er. P. 472. Já sem na to vyjela, abych to nějak spravila. Vk. Ona hned do každého vyjede (= se dá, se pustí). Us. Vk. Sotva sme za bránu vyjeli, má milá mi psaní psala. Čes. mor. ps. 259. Vyjeď, sedláčku, na rolu! vyjeď! vyjeď! (Zpívá skřivánek). Ve Slez. Šd. Jak za humny vy- jeli, vytočil se na koni. Sš. P. 85. Vyjev mezi ně, chtěl jim toho zbrániti. Dač. I. 160. Když vyjela za vrata, zavolala na bratra. Ib. 451. Vyjel s barvou ven. Us. Pokud on se na té cestě bavil, mnou tam ku Raxe jest vyjeto. Koll. I. 91. A když sem sám na cestu vyjeti měl, přijel ke mně pan Jan z Rabí; Kteřížto na ty silnice vyjevše pilně ohlédali i také paměť lidskú o tom slyšeli. Arch. IV. 24., V. 540. (Šd. ). Vyjel v cestu otci svému na to jisté miesto. BO. — komu vstříc. V. Stavové umluvili se, že vyjedou jemu valně vstříc a dají mu čestný průvod. Pal. Děj. III. 3. 196. — komu kam. Ně- komu v cestu v. Flav. — na koho čím: otázkami (týrati). Kom. — si na koho (pro- následovati, spustiti naň, osopiti se, dáti se do něho), anfahren. Us. Nic mu nedá a ještě si naň vyjede. Us. Dch. Pořád si na mě vyjíždí. Us. Šd. Ne ten jest člověk a učitel dobrý, kterýž umí na jiné vyjížděti. BR. II. 223. b. -—jak (na koho, proti komu, s kým). Vyjížděti na koho se svinskými vidlami (surově, Ausfälle machen). Na Ostrav. Tč. Sám pak vyjel dne 22. prosince i s průvo- dem z Prahy. Ddk. II. 415. Šak já vyjedu s pomocí boží. Brt. P. 85. Někteří nevěrcové novějšího věku proti authentii spisu našeho beze všeho prospěchu si vyjížděli. Sš. Sk. 1., 2. Tak se někdy dálo v Čechách, že na sebe v kuklách vyjížděli. Dač. I. 173. Král uherský vyjel s svými lidmi dobře ve třech stech koních. Let. 243. Proti králům Pra- žané vyjeli na stu koních. Let. 298. Vyjeti koňmo, ausreiten. Čsk. Vyjel teletem (= jako tele), volem se vrátil. Č. M. 209., Pk., Šd. — kdy (pro koho). Léta téhož vyjeli jsú páni po ( = pro) ciesaře. Let. 92. V-li o de- sáté hodině. Us. Ráno vyjel zdravý, šoha- jíček švárný, na poledne jede celý polá- maný. Sš. P. 98. Odsavad zajtra ráno vy- jedu. Arch. II. 21. — kudy. V-ti branou. Troj. 238. V. zadními vraty. Let. 154. — kam oč jak. Vyjel -osobně ku králi o ve- liké potřeby. Let. 133.