Výjev
Výjev, u, m. = vyjevení, die Erscheinung, Offenbarung, Kundmachung, Aeusserung. V. živobytí. Ssav. V. akustický, Nz., sopečný. Vz Bř. N. 252., Stč. Zmp. 783. V. přírodní (v přírodě). Nz. V. fysický, podružný; v-vy molekularné, v. molekularných sil soudrž- ných, tepla, rovnováhy, pohybu, pružnosti, pevnosti, přilnavosti či adhaese a krystalli- sace. ZČ. I. 4., 17., 203. V. lásky. Nutný výjev bytnosti a podstaty její. Sš. J. 212., II. 134. (Hý. ). — V. = výstup, die Scene, der Auftritt. Hd. Za to připisuje prostý, vznešený, něžný a pohnutlivý výjev o ode- vzdání mateře Páně Janovi. Sš. J. 289. Roz- pomeňme se jen na výjev, jak císař Fridrich zastrašil českou opposici ukázáním několika sekyr katovských; To by však bylo vedlo k podobným výjevům při Vltavě i Moravě. Ddk. IV. 72., II. 184. (Tč. ). Něco na výjev dáti, uvésti, in Scene setzen, insceniren; na v. vystoupiti, in Scene treten; zkouška vý- jevů, die Scenenprobe; vedení výjevů, die Sceneuführung; náladný v., die Stimmungs- scene; proměna v-vu, der Scenenwechsel; bouřlivé v-vy způsobiti, stürmische Scenen hervorrufen. Us. Dch. — V. = pohled, di- vadlo, die Ansicht die Scene, das Schau- spiel. V. válečný. Č.