Vyjimka, výjimka
Vyjimka, výjimka, y, f, (vz Vyjmouti), die Ausnahme. V-kou, ausnahmsweise. J. tr. Bez v-ky, ohne Ausnahme. Bž. Půjčuje přece a připouští v-ku. Sš. II. 9. U Men- harta nečiněno zajisté žádné v-ky. Ddk. II. 458. V-ky jsou infinitivy kmenů na u. Bž. 22. — z čeho. J. tr. V-ky z těchto pravidel byly nečetné. Pr. V-ky z knihy Isidorovy. Ddk. IV. 328. — Často šp. místo: vymínka. Vymínka = co vymíněno, die Bedingung; vyjímka = co vyjato, die Ausnahme. Šř. Vz Vymínka. — V. = poslední brázda na záhoně, kterou se záhony od sebe oddělují. Na Zlínsku. Brt.