Vyjíti
Vyjíti. V., procedere, Ž. kl. 44. 5, egredi, 59. 12., regredi, 7. 8, exire, 103. 23., evel- lere. 128. 6. — abs. Cf. Brt. Ruk. 90. Vynde květ. Jir. Mor. 42. Když celý rok vyšel. Pož. 138. Vyjdou-li věci, jak ty pravíš. Lpř. Už nevyjde (umře). Tkč. — co. Náš chlapec už vyšel, vychodil školu. Brt. D 288. — odkud a z čeho. Duch sv. od otce i syna od věčnosti vychází. Mž. 16. Aby se nesňula (manželstvím) spolu dréve, než sobě vyjdeta z rodu; Aby z miery nevycházel; Vyjde-li žádosť tělesná z cíle; A jeliž sobě z rodu vyjdú a z příbuzen- stvie; V. z kletvy; z takých posmievání vycházie hněv; V. z dětinských let; Když zlý duch vyjde od člověka. Št. Kn. š. 65., 90., 91., 117., 120., 141., 181. — kam. Vy- šel na dvůr mezi čeládku. Sá. — jak. Ta summa vyjde jedna proti druhé úplně. Wtr. V. rychlými kroky z lesa. Dílo to vychází po sešitech. Us. Pdl. (Ta věc) velmi dobře vyjde (skončí). Št. Kn. š. 11. Dobře spolu vycházejí. Pdl. Což vychází nad jich rozum, nad jeho stav. Št. Kn. š. 142., 165. — kdy. Vyšel dobře při zkoušce (prošel). Brt. D. 288. — jak dlouho. Nesměli vycházeti za dva i za tři dny. Bart. 182. — čím. Vyše- třováním vyšlo na jevo, že . . . Us. Pdl. — proti komu. Št. Kn. š. 17. — s inft. Vyšli jsú popadnúti mě. Drk. v. 168. (160.). a. — kdy nač s čím. Z jitra na jahody se džbánkem vyšla. Vrch.