Výkal
Výkal, u, m. = kal, špína s něčeho te- koucí, ausströmender Schmutz, zvl. a) lejno, Exkremente, der Koth, vz S. N.; b) semeno člověčí, cham, der Menschensamen. V MV. nepravá glossa. Pa. V-ly, Abfallsstoffe, Aus- leerungsstoffe: výkal lidský, menschliche Dejektion. Dch. Výkaly zvířecí a) tekuté (kapalné), b) tuhé; vyvážení výkalů. Zpr. arch. IX. 8., 10. Guľa roztrhla Hasana tak, že jeho krev a výkal poskvrnily i samého Alibega. Sl. let. II. 114. Tok, výtok výkalu (nemoc), der Samenfluss. V. Výkal ženský, V.; vykalování noční, tok výkalný. Lk. V. horký u mužského pohlaví, akuter Männer- tripper, v. příječný, venerischer Tripper, černý, schwarzer Tripper. Ja. — c) V. hvězd n. hvězdný, die Sternschnuppe. Tak slovou malá zapálená, svítící tělesa, která po obloze letěti, tam mizeti aneb na zem padati ví- dáme. Jg.