Vykašlati
Vykašlati, kašlána a kašli; vykašlávati, vykašlovati, aus-, heraushusten; se, auf- hören zu husten. — co: krev. Us. — co odkud. Vykašli z hrdla, co tam máš. Us. Tč. — se z čeho (durch Husten los wer- den): z nemoci. Mus. Ze všeho se vykašle (vylže). Ros. Ne Hned se z toho vykašle (z té nemoci, z té škody, příhody). Vz Nesnáze. Č., Mus. Vecpe se vám ten tak sukovatý klam do hrdla, že se z něho, do- kad živi budete, nevykašlete. 1615. Mus. 1880. 475. Lid z pohaniny (= z pohanství), kteréž v Babyloně nabyl, ne ihned se vy- kašlal. 1617. — jak. Po drobno vykašlo- vati, hüsteln. Na Ostrav. Tč.