Výklad
Výklad, u, m. = vyložení, vykládání, das Auslegen, die Auslegung. V. zboží. Jg. — V. = náklad. Berg. — V. něčeho nesnadného = vysvětlení, vyjasnění, die Er- klärung, Auslegung, Deutung, Interpretation, Explikation, Exegese, Aufklärung, Erörte- rung, Auseinandersetzung. V. Výklad uči- niti, udělati; výkladem vysvětliti; krátký v. některé věci; v. knihy. V. Krátký v. filosofie. Kom. Výklad slova (vyznamenání). První v. nebezpečný (ne dobře uvážený). Ros. Kterýžby tomu majestatu nějaké po- stranní v-dy dávati směl; V. postranný a zatmělý. Skl. II. 11., 31. V. na knihu udě- lati. D. V. = řeč ranní v kostele, die Ex- horte, Frühpredigt. Dnes měl pan farář v. (vyložení evangelia). Us. V. — čeho, nač. Nz. V. na právo země české. O. z D., Anth. Jir. I. 3. vyd. IX.. — V. tvrdý, nesnadný. Nz. V. řeči, snů. Šm. V. strojený, libovolný, Us., příležitostný, grammatický, KB. IV., V., etymologický, věcný, slohový, aesthe- tický, logický, rozšiřovací či extensivní, obmezovací (restriktivní), opravný (korrek- tivní), authentický, usualní, legalní, Us., slovný, Stč. Zmp. 652., prostý, srozumitelný, vědecký, popularní či prostonárodní. Dk. P. předml. a 123. Tvrdý, nesnadný v., schwere Erklärung einer dunklen Stelle; v. ten státi nemůže, kann sich nicht halten, ist nicht haltbar. Nz. Po mnohých v-dech a obapol- ných přísahách se zase smířili. Ddk. II. 423. Chodil tam na svačinu i na výklad (pojedl a poklepal si tam). Šml. K tomu dává starý letopisec ten v., že... Pal. Děj. V. 2. 329. Protož u v-dě viery řekl sem, že moci shřešiti jest viece nemoc nežli moc; V. na ono slovo; V-dem desatera božieho přikázánie učí právě činiti; V. ne tak se brzy přijme bez založenie, protož chci vždy prve čtenie položiti a potom v.; S tímto v-dem jde sv. Řehoř; A Boha, jehož sú v-dem sv. písma nepoznali, v lámání chleba sú poznali; Pakli komu se lépe co zdá neb v. nahodí, chvála Bohu, rád jsem tomu. Hus I. 88., 260., 358., II. 2., 65., 140., 216. (Tč. ). V. na něco učiniti. Chč. 625. Dlouhý v. krátký příklad. Prov. Šd. Slova tak vylo- žiti, aby s výkladem tím všudy obstáti bylo. Kom. D. 132. Lepší dobrý přiklad nežli písma v. Mt. S. I. 126. V. ten příčen jest spojitosti; Nesčíslné výklady o větách těchto vyneseny byly; V. ten jest proti pravému slov významu a tím více proti spojitosti a účelu řeči. Sš. Ms. 32., 43., 74. (Hý. ). Tudy dáváme s vulgatou prvému v-du předek; V. místnější, dopadnějši; Leč prvnější v. se co obecnější zamlouvá; Obojí v. na jedno vyniká, geht auf eins hinaus; V. učiniti o přečteném proroctví; Podrob- nosti v-du neuvádí; Výklad ten nijak není oprávněn; V. ten, podlé něhož slova Páně nějakou výtku na učeníky sčítají, neobstojí s pravdou; Tomuto v-du nasvědčují slova; Namítají jiní ale proti v-du tomu, že...; V. prvnější zdá se předkovati; V. oklepaný, všední, uličný; Pravý slov těch v.; V. ten docela protiví se spojitosti a povaze Fariseů; V. ten docela jest násilen; Ač i tento v. téměř na stejný rozum naráží. Sš. L. 6., 11., 36., 62., 102., 104., 110., 119., 50., 203. (Hý. ). Nucený v. ten však zdá se namykati na náhled Manicheovců; Leč v. náš přimě- řenější jest; Rozdíl výkladů není velik, ač první v. přednosť drží; V. ten těsný jest; Aniž také obstojí v. ten; V-du tomu od- poruje význam částice; Ve v-du slov těch Bratří poněkud klopýtli; V. ten s v-dem vulgaty v jedno se sbíhá a proti v-dům jiným dobře obstojí a ovšem přednosť sobě vymáhá; A to jest nejprůvodnější v. slov oněch; Slova ta nejednoho v. došla; V. ten se potýká s tím, co Pán ve verši 6. o sobě praví; Avšak v. ubližuje významu dotčených dvou slov, ale i v tom vaden jest, že...; Leč v. ten užší jest než slova Páně zaměřují; V. ten dosti příhoden jest; V. zkroucený a zamotaný; Ariani se v-du podobného podjali; V. prvnější hledaným se býti na oko vidí; Obšírný v. tento příčí se výroku; V. ten jest hledaný a nucený; Leč v. ten svévolně si vede; Tak rozlič- ných v-dů dochází slovo sláva; Slova ta jsouce záhadna nejeden v. vyvolala; Leč ty a takové v-dy o své váze necháváme; Slova ta došla v-du nešťastného a nekalého. Sš. J. 15., 18., 24., 25., 49., 144., 226., 227., 230., 233., 236., 238., 251., 260., 264., 265., 269., 297., 305., 30. (Hý. ). U v-du věci té mnoho tajemstvím ostává; Jest to v. slov ode Petra učiněný; V.. ten neliší se od prvnějšího; V. tento zdá se nejvíce dopadati; Slovu aneb novou věc uvozujíc nadržuje v-du výše zmí- něnému; Kterýžto v. slovům násilí činí; Leč vymyšlení výkladové před přirozeným slova dotčeného významem obstáti nemohou; Toho v-du vymáhá verš 22.; V. ten nemá ve mluvení žádného základu; Toliko v. ten ochabuje a oslabuje výraz onen; V. sv. otců smyslem vyšším, pod literou utajeným, duchovním jest, a s tímto dobře obstáti může; Všeliký přirozený té věci v. ne- možným a směšným jest; A výklad tento poslední lépe přiléhá ku spojitosti řeči a k účelu apoštola; To čtení povstalo jenom pro ujemnění v-du; Ale i jiný v. se tu ne- pravě vynáší; V. zavrci, odmítnouti; V. poslednější jenom vazbou lehčeji plyne; (Ti) výtečnými epištoly té v-dy prosluli. Sš. Sk. 20., 23., 28., 31., 38., 40., 42., 43.,
68., 104., 144., 156., 214., 236., 241., I. 18.
(Hý. ). Nedivno, že v nejeden v. se vydá-
vají; Slova ta mnohému v-du podrobena
jsou; Pominouce jiných v-dů tu dva toliko
předložíme, jakož nyní upovšechněných; V.
první zdá se místnějším býti, jakožto vyšlý
od samého apoštola; Tudy nejeden v. se
tu vyskýtá; Avšak apoštol na ten n. onen
v. slov žalmových neohlédá se; Nesličný
v.; Ani tento v. nepřiléhá k výrazům apo-
štolovým; Nejeden v. o tom vynesen; O ji-
ných v-dech pomlčíme; Výklad příjemný a
vhodný, leč filologové proti němu namítají;
Jakoby v-dy vyvrátiti chtěl; V. tento jest
velmi vhodný a přístupný; A tento v. pří-
lehlejší jest; V. tento příhodnější jest a
slovu /. aqnóq dopadnějši; Místnější v. po-
jedinělých slov nemálo nesnází způsobil vy-
kladatelům; Toho výkladu se drží a v. ten
nemálo zobyčejněl; Ten výklad srovnává se
s předmětem; Ale obojí v. ten není shoden
a schoden s kontextem; Ale prázdný ten a
nicotný v. potýká se s vazbou. Sš. I. 20.,
21., 26., 27., 42., 46., 47., 52., 70., 73., 74.,
83., 108., 115., 127., 160. (Hý. ). Ale takovýto
v. čelí a zří proti celému důvodnění sv.
Pavla; Prostěji se nese výše položený v.;
Od v-du ustoupiti; Schází se s v-dem tím
věta; V. lahodný; Máme tu authentický v.
apoštola duchem sv. osvíceného; V. nepravý
a opovrhlý; Odtahujíce se zde nevhodných
a nemístných v-dů díme; To je nejbližší
v.; Nyní to činí jinotajným v-dem příběhů
ze života Abrahamova; Leč v. ten ustoupá
prvějšímu; Leč v. ten tautologický jest;
Nevkusný v.; Větu tu nejeden postihl v.;
My ku přednějšímu v-du se přirážíme; To
vysvětluje dostavným v-dem; Mnohem ne-
právějším a zhola bludným jest v. těch,
kteří...; Ty v-dy snadně odbyti možno;
V. tento spoléhá na pavučinách marných vý-
myslů pantheistických vykladatelů; Avšak
v. ten podivínstvím zavání; Vrátkosť toho
v-du na bíledni jest; Tomu v-du nic ne-
vadí; V-du toho se třímá sv. Zlatoúst; První
v. tu jediné práv jest; V. ten je libovolen
a tudy neoprávněn; Tak jedni vysvětlují
slibným, an snadně přístupným v-dem; Aniž
rozvratným a nejapným v-dům místa dá-
vati; Leč ti a jiní v-dové nuceni, točiti,
motavi a zadrhlivi jsouce prvnějšímu místo
postupují; Leč v. prvý nad jinými obdržuje;
Odchoden a nepráv je v. onen; Nejvíce od-
chází v. ten, jenž...; Výklad ten odporuje
jazyku a mluvě; V. skroutilý; Poslední v.
ode mnohých se přijímá a dosti slibným
jest a přijímatelným; V. ten čelí proti mlu-
vení řeckému. Sš. II. 20., 21., 31, 32., 37.,
40., 44., 48, 50., 56., 59., 66., 80., 84., 90.,
91., 93., 101., 109., 126., 129., 134., 160.,
161., 201., 206., 209., 238., 241. (Hý. ). — V. na jiný jazyk = překlad, die Uiberset- zung, Version.