Vykláti
Vykláti, vyklati, vykoli, vykůleš, 3. pl. -lí vykol, klal, án, ání; vykálati = vyhod- notiti, ausstechen. — co komu: oči. Brikc. Koll. Dej mi pravého přítele a při něm mi třeba oči vykol. Č. M. 231. Nechoď, šohaji, v noci, vykoleš si oči. Sš. P. 291. Nikda vľk vl'kovi oko nevyklal; Chcel sa pre- žehnať, a vyklal si oko. Mt. S. I. 93., 125. Cisár mu dal oči vyklať. Mt. S. I. 27. Vy- kolem si oči. Sl. ps. 183. A ti by radšej dali si oko vyklať ako o koňa príst (při- jíti); Dáme sa ti najest a napiť, ak si dáš jedno oko vyklať. Dbš. Pov. IV. 84., I. 264. (Šd. ). — se = vyklíčiti se, hervorkei- men. Na Slov. Plk.