Vyklnouti
Vyklnouti, nul, ut, utí, vyklínati, durchs Fluchen erlangen; fluchen. — komu. Vy- klnu mu, až ho strela vezme. Mor. a Slov. Šd. Nic si nevyklnu. Us. Chč. 445. On mu vyklne co chvíla; On mu vyklol (vyklel) dost. Na Ostrav. Tě. — na koho jak. Strašně na něho vyklínal. Ib. Tč.