Vykořeniti
Vykořeniti, il, ěn, ění; vykořeňovati = s kořenem vytrhnouti, shladiti, ent-, aus- wurzeln, ausrotten. V. — abs. Zvyklosť druhé přirození, kteréž se těžce vykoření. Prov. Zrno, vržené třeba i za let nejútlej- ších, nedá se častokrát v. Bes. ml. (Tč. ). — co: neúrodný strom, zlý zvyk, Kom., lidi, Har., hřích. Jel. V. nemravy. Us. Páni dě- diční to město v-li. Let. 33. Zlé podezření jen smrť v-ní. Na Mor. Tč. — co (kde) jak: z kořen, z gruntu. V. Začali jsme ve jménu Páně vší silou vykořenovati neřesti mezi kněžstvem. Ddk. III. 113. Zvyklosť, druhá přirozenosť slúží náchylnosti, kdo ju z gruntu v-ní, hoden uctivosti. Na Mor. Tč. — co odkud. Předsudky z mysli. Kram. Lásku ze srdce v. Kká. Td. 301. Silný vítr všecky stromy v-nil ze země. Us. Tč. — kde. Sv. Štěpán si umienil v. v Uhrách církev východní. Lipa 9. — V., auswürzen. — co: těsto.