Vykouřiti
Vykouřiti, kuř, kouře (íc), il, en, ení; vykuřovati = kouřením zpotřebovati, durchs Rauchen verbrauchen, aufrauchen; uvnitř nakouřiti, ausräuchern, ausrauchen, beräu- chern; kouřem vypuditi, ausrauchen; se = kouřem vyjíti, ausdampfen, verrauchen; pře- stati kouřiti, aufhören zu dampfen, zu rau- chen. Jg. — co, koho: pět doutníků, ka- didlo v. (kouřením zpotřebovati); v. všechny pokoje, Ros., hroby, Br.; včely (kouřem vyhnati), Us., ocet (v páru obrátiti). Vys. Aha, povedá, to tu bude iste dáky čert v tom popeli, ale počkaj, však ho já vy- kúrim. Dbš. Pov. I. 490. — co kdy. Za den 5 cigar v. Us. Tč. — se komu. V-la se mu zlosť. Dch. — koho, se odkud. Lišku z díry v. Ros., Šp. Pára z těla se vykuřuje. Krab. Smrad jalovcem, františkem z jizby v. Us. Tč. Vykúrili ho z domu; Vykúril ho od seba. Mt S. Až se mu to z hlavy v-ří. Us. Šd. — co čím: pokoj kadidlem, františkem. — co kde (jak): ocet na střepě. Vys. Ať se sůl vykouří na pánvi do sucha. Vys. Vůně se lehko v-ří, verflüchtigt leicht. Us. Tč. Otevři okno, až se dým vykouří. Us. Tč. — se. Uhlí se vykouřilo (přestalo kouřiti). D.