Vykročiti
Vykročiti, kroč, če (íc), il, en, ení; vy- kráčeti, ejí, ej, el, en, ení; vykračovati, vy- kročovati, vyjíti, herausschreiten, aus-, her- vortreten; opustiti, aus dem Amte austreten; na horu vystoupiti, auftreten, aufsteigen; kráčeti, jíti, gehen, sehreiten, einherschrei- ten. Jg. — abs. Vykroč! Us. Hochu, v-čuj, ať tam brzo dojdem. Us. Dch. — co: boty. austreten. Us. Na Ostrav. Tč. — odkud: z tohoto světa (umříti); z mezí mírnosti, středmosti, povinnosti, V.; z úřadu, ze služby (opustiti), D., z pravé cesty, Sych., z pořádku. Us. A tu sotva z pod střechy v-čí — prask! Er. Sl. čít. 64. Aby raději ze zdejšího života v-li a se Pánem byli. BR, II. 599. b. Vinu sečtou na mé vyslané, že sou v tom z kommisse v-li. Žer. 324. — kam: z časného do věčného života v. Kram. V. na lavici, na divadlo. Us. Ale nikdo za meze pravdy nevykročuje. Sš. I. 160. Choď touto prostredňou cestou, nevykroč ani na jednu ani na druhou stranu, len pravo se drž. Dbš. Pov. IV. 73. Jak na hrázku v-la, krásné dítě porodila. Sš. P. 156. Vykročil k němu na horu. Ros. — kudy: po moři, po cestě. Tč. Přes lávku si hrdě vykračo- val. Us. — k čemu: k chůzi v. Us. Vlč. — si, stolz einhergehen, einherstolziren. Ten si vykračuje! — si kde. Vykračuje si jako kohout na smetišti, jako páv po dvoře. Pk. V panské oboře si vykročiti. Us. — (si) jak. Pyšně, hrdě, D., z vysoka si vykračovati. V. Vykračoval v dobré mysli ku předu. Us. Dch. Za celý ten čas jsem z domu ani nohou nevykročila. Us. Šd. V-vati si s nechuťou. Pov. 530. Cheeš-li tam za hodinu dojíti, musíš dobře v-vati. Us. Tč. Vykračuje si jako pán, jako paša, Us. Šd., jako páv. Pk. — si jak na koho. Sic by se na ně přísněji v. musilo. Mus. 1880. 254. — v čem. V-je si v oděvu biskupa. Ddk. II. 200. V tom sice z mezí pravdy poněkud v-jí. Sš. Sk. 2. (Hý. ). Jindy okolo bot chodíval a nyní neví jak v nich si vy- kračovati (o pyšných). Šd.