Vykřičeti
Vykřičeti, el, en, ení; vykříkati, vykři- knouti, knul a kl, ut, utí; vykřikovati = kři- kem vyvolati, vyhnati, herausschreien, schrei- end hervorrufen; křikem se ohlásiti, aus-, aufrufen, aufschreien; křikem dostati, er- schreien, durchs Schreien erhalten; rozkři- četi, rozhlásiti, ausschreien; provolati, aus- schreien, kund machen. — abs. Vykřiko- vala, že jí je najvěc lúto tych chudobných. Slez. Šd. Někdo tu vykřiknul. Us. —co, koho. V-knu tuto řeč. Jel. On to vykřičel (rozhlásil). Ros. Již to biřic v-čel (provolal). Ros. — koho, se odkud. Někoho z ho- spody, z domu, Us., se z vězení. Solf. — komu = vyláti, ausschelten. Na Ostrav. Tč. — sobě vykřikovati. Ros. — na koho vykři- kovati, Jemanden laut schimpfen. Lom. — co na kom (dokřičeti se čeho). Ros. — jak: bolestně, pronikavě v-knouti. Us. Dch. — proč: bolestí. Dch., Us. Šd. — koho čím: zlodějem. Us. Brt. — co kde. Co doma slyší, všecko na ulici vykřičí. Us. Tč. — koho zač. Lid mne vykřičí za původkyni. Ehr. 176. Liturgie slovanská za nezákonnou vykřičena. Ddk. I. 202. — se = křikem se unaviti, sich ausschreien; křikem ven se do- byti, durchs Schreien loskommen; hlas svůj křikem zlepšiti, schreiend seine Stimme ver- bessern; dokřičeti se, aufhören zu schreien. Us. Jg.