Vykukati
Vykukati, vykukovati. — abs. Již vy- kukala žežulka (přestala kukati), aufhören Kuckkuck zu rufen. — si co (kukáním do- stati, durch Kuckkuckrufen erhalten, sich zuziehen). Kukačka broky do těla si vyku- kala. Jg. — komu. Spodnička jí vykukuje (je delší než svrchní sukně, schaut hervor). Šp. Kukačka už vykukuje, jak dlúho máš žiť, dyby mi též vykukala, kdy tě budu míť. Na Ostrav. Tč. — odkud: z vozu vyku- kovati. Us. Z lesa v-je zřícenina. Hrts. Za- kukej, zezulko, zakukej mně z rána, enom mně vykukej přes pole galána. Sš. P. 549. — jak. Hviezdička za hviezdičkou potutelně vykukávajúc usmievala sě. Lipa 338. — odkud. Vykukala z okenečka jako z růže květ. Čes. mor. ps. 72. Lístočky zpopod stromovej kôry už vykukávaly. Lipa 305.