Výkvět
Výkvět, u, m., die Blüthe. Mus. 1880. 152. Mnich sázavský vynáší jej chválami, podlé nichž byl by musil býti chlouba a v. knížat; Opat Jarloch vychvaluje jej co zlatý v. země české. Ddk. III. 217., IV. 104. Praha po celé naše dějiny nestala se svrchovaným výkvětem vlastního ducha českého. Vlč. Řekové byli v. člověčenstva mimo zjevení boží stojícího; V. moudrosti jejich sice j ž opadal a utuchl; Vyšší nějaký v. křesťanské nauky. Sš. I. 25., 167., II. 191. (Hý. ). V. města, šlechty (elita). Us. Vzdělanosť musí býti v-tem ducha domácího. Vlč.