Vyléčiti
Vyléčiti, leč, il, en, ení, vylečovati = vy- hojiti, heilen. — co, koho: ránu, nemoc- ného. Us. Snáze nemoc předejíti než ji v. Us. Dch. Pouta, hlad a trýzně dovedou i staré hlavy vyléčiti. Msn. Or. 66. — koho z če- ho: z nemoci. Z té chyby se vyléčil. Us. Jejich rány z choroby sa vyléčily. Na Slov. Té. Někoho z omylu v. Dch. Z pýchy v. Vrch. Blaho duši z bolů vylečuje. Vlč.