Vyletěti
Vyletěti, 3. pl. -ti, leť, letě (íc), ěl, ění; vyletnouti, vylítnouti, tnul a tl, utí; vylétati, vylítati, vyletávati. vylítávati, vyletovati, auf-, aus-, herausfliegen, herausflattern; čer- stvě vyjíti, schnell herausgehen, ausfliegen, herausfahren. — abs. Již jsou ptáci vylítali (z hnízda). Prov. Klec zavříti, když ptáci vyletěli (pozdě něco činiti) V. Vyletěl, až hlavou do neba bušil. Mt. S. I. 98. Je jak andílek, jen vyletět! Mor. Šd. — odkud: z klece. Us. Už z něho duše vyletě. Výb. II. 45. Rána z ručnice v-la. Us. Dřevce z rukou v-lo. Lpř. J. Děj. I. 20. Vyletěl jako čert z pekla. D. Jen vyletěl z domu (čerstvě vyšel). Us. Zajíc vylítnul z houští. Us. To by člověk z kůže vyletěl! To slovo mně vyletělo z huby. Us. Šd. Pták mu z kletky vyletěl. Us. Tč. Vylecěla duša z cěla, žáden něvi, kaj lecěla; Já su malá Apolenka, vyletěla sem z komínka. Sš. P. 19., 736. Vyletěla křepelenka z prosa a já za ňú bosulenka bosa. Sš. P. 637., Brt. Ps. 85. Vyletěli na mě ze skály. Er. P. 186. Vylecěla lastovička zo skaly, zobudzila čarne očka, co spaly. Sl. ps. 302. Bodaj naraz duša z teba vyletela. Mt. S. I. 114. Je, ja- koby vyletěl z divokého vejce (= divoký). U Žamb. Kf. Udeřil ho, až by duše z těla vyletěla. Us. Šd. Z prázdného duba vyletí sova (Cf. Niektorá kráva celé hovado i. e. keď niekto niečo sprostého povie, keď to tak z neho len ako vybuchne, vybuší). Mt. S. 1. 99. V-la jim z Prahy hus. Dač. I. 158. — kudy. Do jedné díry vletěla a druhou vyletěla. Us. Tč. Div stropem nevyletí, aus der Haut fahren. Tč. Zatoč se, ďáble, ko- lečkem, vyleť vokynečkem; Veleť (vyleť), vtáčku, veleť přes te hore dole přes ten zábrdovské les; Jak ty tři tanečky do kola obešly, pod paže ju popad oknem s ňu vy- letěl. Sš. P. 153., 628., 709. Sie (duša) vy- letě pěkným, táhlým hrdlem, z hrdla krás- nýma rtoma. Rkk. 26. — za kým. Žiaden človek nevie, ani moja mati, za kým moje srdce dobre nevyletí. Sl. ps. 41. — jak. Přišli dva andělé, vzali ju pod křidla, vy- letěli nizko, vzletěli vysoko. Sš. P. 159. Kdo Martinka zhusta světí, statek dýmem (jako dým) mu vyletí. Č. M. 60. — odkud jak. Vyletě z toho člověka čert v černého ptáka postavě. Pass. 482. Co někdy z úst vrab- cem vyletí, zase toho nevtáhneš čtyřmi koňmi. D., Č. M. 79 — kam. Vyletěl sokol na ten panský dvůr. Mor. ps. Šd. Zamknúc za sebou dvere vyletela von ako striga. Dbš. Pov. I. 417. Dybych byla ptáč- kem, sivó holubičkó, vylětela bych do pole dosť maló chvílečkó. Čes. mor. ps 122. Když dům shoří, dluh na komín vyletí. Prov. Šd. Kohout vyletěl na střechu (vzle- těl). Ros. Vyletě na drvo (duše). Rkk. 23. Vyletel vták hore nad oblaky. Sl. spv. VI. 216.