Vyležeti
Vyležeti, lež, leže (íc), el, ení = ležením vyčkati, ausliegen; slehnouti, niederkommen; ležením dostati, vyhloubiti, dobyti, ausliegen. Jg. — abs. Když vyleží (žena), půjde k od- vodu. Ros. Byvši u p. otce v Rakousích tam vyležela. Břez. 2. Šla do Prahy v. Us. — co, koho: podlahu, slamník (ležením vyhloubiti). Us. Vrchnosť zastává dobré a pokojné lidi a ne takové, kteří chtějí kaž- dou krčmu vyležeti. Dvorský. Pam. o škol. čes. Kurfiřšti (vojáci) rozuměli, že nelze jim (Glacka) vyležeti. Skl. V. 210. Když na Gabriela prší a leží 48 hodin, to (= tož) vyleží všechnu réž. Slez. Šd. V. město, ne- přítele, zemi (ležením dobyti, aushungern). Br. — si co. Ten ležák žebráckou hůl si vyleží. Sych. V. si záda (proležeti). Us. — (co, koho) čím. Koho uděláte kmotrem, až žena dítětem vyleží? Sych. Vyležel jej hladem. Br. Město hladem v. Dal. 39., 52. Umínili posádku v. hladem. Pal. Děj. III. 2. 311., III. 3. 59. — co, koho, se kde. V městě krále N. vyležel. Příd. k. Cyr. Celou nemoc na hůře v-la; V-la se dosť na slámě. Us. Tč. — co jak. L. 1569. byli sněhové velicí, trvali až do velikej noci a obili na větším díle v-li, odtud draho přišlo. Tč. exc. — co kam: díru do peřin, do slamníku. — se. Již jsem se vyležel. — se z čeho: z nemoci (ležením zdraví zí- skati). Us.