Vylíčiti
Vylíčiti, lič, líče (íc), il, en, ení = vy- ličovati, vypraviti, darstellen, erzählen; vy- čísti, her-, aufzählen; vyozdobiti, vyšlechtiti, ausschmücken, aufputzen, aussraffiren; vy- hojiti, ausheilen (lépe: vyléčiti, Jg. ). — abs. Máme vylíčeno (= vybíleno). Us. Ktk. — co: něčí způsoby. Troj. V. kuchyni, svět- nici (= vybíliti, austünchen, ausweissen). Šd. V-li jsme všecko vápno (verbrauchen). Us. Šd. Kronika jeho, vyličujíc skutky Bole- slava Chrabrého, zasluhuje tudíž všeliké víry; Člověka zlého svědomí byl by nám Kozma jinak v-čil; V-čiv život svůj zejména vytknul, kterak ku vládě povolán jest byl; Jich postavení na knížecím dvoře jsme vy- líčili. Ddk. II. 88., II. 425., III 31., IV. 210. (Tč. ). V. něco = vypočítati, berechnen. Na Ostrav. Tč. — co komu: svůj smutek (pověděti). Tkadl. Těm chtěl pán vylíčiti, jak docela neprávě o sobě smýšlejí. Sš. L. 175. — co jak (kde). Zde jsme toliko v hlavních obrysech vylíčili činnosť velikého Boleslava; Oběžník, v němž pravý stav věcí bez obalu vylíčil, zmařil účinek císařského manifestu; Nejsme s to, abychom vylíčili dle souvěkých pramenů příčinu tohoto obratu. Ddk. II. 88., III. 222., V. 177. Obraz osob- nosti jeho, jak jej Aeneas Sylvius dle pří- rody a zkušenosti neméně uměle nežli věcně vylíčil. Pal. Děj. III. 3. 265. Kamarilla dvor- ská pana Petra Voka císaři velmi černě vy- líčila; V. něco věrně. Mus. 1880. 228., 463. Způsobem tím proměna poměru sličněji se vyličuje; Hodlal Pán zlobu nepřátel svých v parabole v.; Pavel opět v obecných ta- zích a čerchách vyličuje stav jejich před obrácením; Ještě zloduchy dle zlopovahy jejich vyličuje; Prorok po básnicku veliké na nebi proměny vyličuje; Lukáš vyličuje opět stručně a úhrnkem ráz prvotné církve a nenáhlý, avšak jistý rozvoj a vzrůst její; Vyličuje tu a v následujícím verši v ostrých protivách či v antithesách nevděk Israelitů; Slovo to složené již přirozeným významem svojím nepřátelskou přemoc a násilí vyli- čuje; I toto se jenom ode Petra v náčrt- kách všeobecných vyličuje. Sš. L. 69.. 187., II. 93, 141., Sk. 24., 57., 84., 129. (Hý. ). — co kde (jak, pro koho). Vylíčili piňondzky (vypočítali penízky) na lipovém stole. Brt. P. 144. V kuchyni stěny v. (vybíliti). Us. Povahu prvocírkve vylíčil sv. Lukáš ku konci předešlé kapitoly; A ten spěch pře- devším, v jakémž verš 17. ve třech postav- kách událosť vyličuje; V apokalypsi se město boží, Jerusalem nebeský, dle toho rozměru vyličuje; Pro pastýře člověky se v tom vyličuje vzor. Sš. Sk. 54, 145., II. 108., J. 174. (Hý. ). — o čem. A o tom vyličuje Lukáš nyní opět právě tak, jak dřívěji při podobném udávání vzrostu církve byl povahu vniternou vylíčil. Sš. Sk. 52. — se. Pakli sě nevinní ukáží, zlosť sě má vylíčí. BO. — co čím: večeřadlo obrazy a čalouny v. (ozdobiti). Sych. Tvář vodičkou kokoříkovou si v. Byl. Světnici vápnem v. Us. Tč.