Vylomiti
Vylomiti, lom, il, en, ení; vylámati (na Ostrav. vylumať, Tč. ), lámám a lámi; vyla- movati, vylomovati = lámaje vyníti, durch-, ausbrechen, aussprengen; vybiti, abprügeln; vysvoboditi, mit Gewalt befreien; vyletěti, auffliegen (in der Jägersprache). Jg. — abs. Když veliký pták (tetřev) vylomí (ze stromu vylítne, aufstehen), dělá veliký šustot. Us. — co (se) odkud: cihlu ze zdi. Us. V. dvéře od stěžejí. Jel. Co dostaneš (co ti dají), dej sobě z gruntu vylomiti, den Erbtheil vom Stamm vermögen separiren. Vz Výloma, Vy- lomený. Slez. Šd. V-mil se ven ze žaláře. Us. Šd. Jiřík Dobeš vylámal se ze šatlavy. Dač. I. 123. Z vězení se v. Žer. L. I. 53., Háj., J. tr. Z pravého kmene ratolesti v. BR. II. 55. b. — co čím: pakou. Us. Ne- chodievaj do nás, neradi to máme, lebo ťa moja mať palicou vyláme. Sl. ps. 271. — co kde: díru ve zdi. Ros. Len na lámačce n. trdlici vylámati. Us. Ta kůrka je tvrdá, až by si na ní zuby vylámal. Us. Šd. Sulek mi vylámal komoru na Špilmberce. Půh. I. 227. V-mal kostel ve vsi. Dač. I. 111. — co: zeď, kus zdi, větve, dvéře, dům (vlo- miti se), palec, Us., zámek, D. Vylom grgy (krk). Dbš. Obyč. 44., Mt. S. I. 115. Voničku mu dala, vršky vylámala. Sl. ps. Šf. II. 52. V. turkyně. Šd. Domy kupecké vylamovali a drancovali. Pal. Dj. III. 3. 304. — koho vybiti, na Slov. Bern.; 2. mocí vysvoboditi. L. — komu co: si zub, ruku. Ros.. D. Vylomil se mi zub. Us., Sš. P. 751. Vylá- mali mu truhlicu. Sl. let. II. 76. — co od čeho. Vylomila se zeď od toho násilí. Jg. Vylomkrky, pl., m. Běžel na v. = div si krk nezlomil. Cf. Vylomhlavy. Dbš. Pov. II. 62.