Vyloučiti
Vyloučiti, vyluč, vylouče (íc), il, en, ení; vylučovati = odmísiti, ab-, aussondern, aus- schliessen; vyobcovati, verbannen, exkommu- niciren. — abs. Povždy zůstal jistý kus půdy co obecní pastviště vyloučen. Ddk. IV. 140. — co. Ponětí říše samostatné vy- lučuje také všeliký poplatek. Ddk. II. 310. — co, koho odkud. Vyloučil je od Afriky. V. Kacíře od církve. Kom. V. z církve, Trip., ze školy. Plác. Jmenovatele z rovnice v. (odkliditi), abschaffen. Nz. V. některé místo od něčeho, absondern, ausschliessen. J. tr. V. někoho od úřadu, z úřadu. J. tr. Ze služby někoho v., ausser Dienst setzen. Dch. V. Někoho od dědictví, od nástup- nictví, Šb., od účastenství v něčem. Posp. Všeliká nebožskosť nutně z božství se vy- lučuje; Lukáš sebe od těch, jenž tam vy- čítají se, učitelů antiochijských vylučuje; A Jakoba toho docela z apoštolů vylučují. Sš. J. 86., L. 1., II. 15. (Hý. ). Belu Štěpán z nástupnictví v. chtěl; V. z amnestie; Knížectví olomúcké, byvši s dostatek za- lidněno, zcela lehce mohlo ze sebe v. oblasť břeclavskou co zvláštní knížectví; Říše měla býti vyloučena ze svazku s říší německou. Ddk. III. 49., IV. 113., IV. 130., V. 343. (Tč. ). V. ze spolku, z církve. BR. II. 81. a., 96., 846. a. — odkud čím, jak kdy. Otroci podlé zákonů starého světa vyloučeni byli ode všelikého dědictví. Sš. II. 227. On v měsíci červnu z církve vyloučil domini- kány v Brně. Ddk. V. 204. Někoho výro- kem papežským z církve v. Mus. 1880. 71. Slovem tím vylučuje lidské velení. Sš. L. 6. (Hý. ). V. něco mastí zelenú, Sal., kyselinou. Us.